UMĚNÍ APENINSKÉHO POLOOSTROVA
A. Etruská kultura
- neznámý původ (neindoevropský, snad z Malé Asie); řemeslníci, obchodníci, námořníci, vojáci, architekti, umělci
- svou říši vytvořili v 7.stol.př.n.l. v oblasti dnešního Toskánska
- písmo od Řeků, etruština nerozluštěna
náboženství
- pohřební zvyklosti – bohaté hostiny, krvavé zápasy a tance na počest zemřelého
- lidský život spojen s božským světem (úsilí o přízeň bohů - náboženská pravidla a rituály)
- kněží věštili vůli bohů z letu ptáků, vnitřností obětních zvířat (z jater), blesků a ze snů
- rozvinutá řemeslná výroba = luxusní zboží, černá keramika (buchchero), bronzové nádoby, šperky, zbraně
architektura
- materiály: kámen, cihly
- kanalizace, vodovody, domy
- znalost klenby a oblouku
- náhrobní stavby pojmenované podle zvířat – hrobka Býků, Lvů, Leopardů atd.
- mnoho staveb se nedochovalo - vytvořeny z pomíjivých materiálů
výtvarné umění
- snaha o realistické pojetí
- různorodé náměty zachované hlavně na freskách
- bronzová socha kapitolské vlčice - symbol Říma
- terakotová socha Appolóna z Vejí
- Etruskové tvořili spojovací článek mezi kulturou řeckou a římskou
B. Římská kultura
1. Kultura v době republiky (do 1.stol.př.n.l.)
- návaznost na řeckou vzdělanost a její vývoj - snaha vyrovnat se kulturním zemím
- počátky římské kultury sahají do 3.stol.př.n.l.(ovládnutí Itálie)
- klasická kultura byla obohacena o tradici východních kultur
- napodobování Řeků (hlavně helénské kultury)
význam: uchování výsledků klasické kultury pro Evropu a další generace
náboženství
- kultovní obřady, menší božstva (ochránci domů=Penáti, zesnulých=Manové)
- oběti bohům za jejich péči a ochranu
- obřady prováděli kněží = pontifikové (v čele pontifex maximus)
- později etruský a řecký vliv - kapitolská trojice Jupiter, Juno, Minerva; převzata hierarchie řeckých olympských bohů
- antropomorfismus = lidská podoba bohů
- Římané dávali řeckým bohům latinská jména
- na konci období republiky vliv orientálních náboženství
- vliv náb.na morální výchovu
vzdělání
- převzali od Řeků písmo (velká abeceda) a přizpůsobili je potřebám latiny - latinka
- vytv.vlastní soustavu číslic (číselné hodnoty vyj.písmeny latinské abecedy)
- systém vzdělávání obdobný jako v Řecku:
- základní vzdělání v rodině a ve veřejné škole – vyučovali vzdělaní Řekové, otroci, propuštěnci (z otroctví)
- vzdělání pro chlapce i dívky od 7 let – čtení, psaní, počítání, výklady básní, řečtina, latina
- nepovinná školní docházka
- vyšší vzdělání (pro zámožné) – rétorské školy – řečnictví a filosofie
- centra vzdělanosti – Řím, Athény, Alexandrie
- soukromé i veřejné knihovny (knihy z pergamenových nebo papyrusových svitků, vznikaly jako opisy)
- studium řeckých spisů (lékařství, řečnictví, vojenství)
- studia v Řecku (Rhodos, Athény)
filosofie
- většina myšlenek převzata z děl řeckých filosofů
- vliv filosofie epikurejské: Titus LUCRETIUS Carus – filosof.a epická báseň O přírodě – úvahy o podstatě světa, životě a smrti, lidské spol. atd.
- vliv filosofie stoické – např.na Senecu (v pozdější době)
- vzájemné ovlivňování různých filosof.škol = eklekticismus = myšlenky různých filosofů spojovány do nové soustavy
řečnické umění
- důležitost v politickém boji, vliv řeckých vzorů
Marcus Tulius CICERO – římský politik (obhájce senátu), řečník a filosof; obhájce na soudech (zachovalo se jeho 58 soudních a politických řečí)
- vytv.teorii řečnického umění – 2 spisy: O řečníkovi, Brutus
- jeho díla pojednávají o správě státu, zákonu, kritický vztah k věštectví a astrologii
- vytvořil latinskou filosofickou terminologii
dějepisectví
- nejstarší dějepisci psali řecky o římských dějinách - analisté
POLYBIOS – Řek, historické dílo o římských dějinách
Gaius Julius CAESAR – politik a historik
- Zápisky o válce galské – o životě Keltů, chronologie dobývání Galie - detailní popis bojů
- Zápisky o válce občanské – o Caesarově válce s Pompeiem a jeho stoupenci
Gaius SALLUSTIUS Cristus – Caesarův stoupenec, napsal dílo o římské historii z let 578-67 př.n.l.
- historická díla jsou většinou monografie = zabývají se jednou událostí - vylíčena podrobně
právnické spisy
- římské právo vycházelo ze 3 kulturních zdrojů:
1. ustanovení o rodinném systému (odraz kmenových zvyků z období přechodu od matriarchátu k patriarchátu) = vztahy rodové a rodinné
2. městské a obchodní právo (z doby hosp.a politických bojů římské republiky) = vztahy majetkové, vztahy mezi jedincem a státem
3. výsady vladaře (z doby císařství)
- 450 př.n.l. – zákony dvanácti desek – soupis zákonů vystavených na římském fóru, aktuálnost i v období novověku
literatura
- chybí stará lidová tradice - napodobování a překlady řeckých vzorů
- hlavní náměty: osobní život, prožitky, láska
- z poč.spjata s náb.- sborové písně při obřadech na počest bohů, veršované motlitby, věštby, pohřební písně, frašky
- v popředí zájmu komedie – ovlivnili Shakespeara a Moliéra
LUCIUS LIVIUS ANDRONICUS – učitel, básník, dramatik; přeložil Homérovu Odyseu
Titus Maccius PLAUTUS – náměty z řeckých předloh + římské postavy a zvyklosti
Publius TERENTIUS Afer – autor plačtivých komedií
- oblíbenější než divadelní představení byly gladiátorské zápasy
- poezie
1. satira: Gaius LUCILIUS – kritika politického a veřejného života
2. epika: Titus LUCRETIUS Carus – epická báseň O přírodě
3. lyrika: Gaius Valerius CATULLUS – vášnivé verše k Lesbii
- próza: Marcus Porcius CATO
výtvarné umění
- většina umělec.děl = válečná kořist (sochy, vázy, sloupy, části staveb odvezené z Řecka)
- závislost na řeckých vzorech
1. malířství
- výrazně dekorativní charakter
- nástěnné malby, mozaiky na zdech, podlahách, malby na dřevěných deskách zavěšovaných na stěny
- časté výjevy z gladiátorských zápasů
- úsilí o realismus
2. sochařství
- kopírování řeckých soch
- výzdoba staveb; později vyhranění dvou směrů:
- naturalistické portréty urazených Římanů – přesné vystižení podoby i duševních vlastností
- reliéfy – výjevy z bitev
architektura
- vliv Etrusků a Řeků - římský stavební styl = řecký sloup + etruská valená klenba (sloup měl jen dekorativní fci., nosnou fci.přebíraly zdi)
- osvojené staveb.prvky využity při nových typech staveb veřejných, užitých
- stavby masivnější, mohutnější, zdobeny (na rozdíl od řeckých) i zevnitř; mohutné i vnitřní prostory
- 2.stol.př.nl. – chrámy, sídla boháčů zdobená nástěnnými malbami a sochami
- baziliky – tržiště či radnice pro obchodní a soudní čin. (pro mnoho lidí) – obdélníkový půdorys, vnitřek rozdělen sloupy nebo pilíři a stěnami na hlavní a boční prostory
- akvadukty – vodovody s pitnou vodou; jejich oblouky překonávaly výškové rozdíly terénu; voda tekla samospádem; i pro dopravní účely
- kloaky – odvodňovací kanály (cloaca maxima v Římě – hlavní odpadový kanál)
- viadukty – kamenné mosty
- silnice – mezi městy (via Appia z Říma na J), dlážděné s chodníky po stranách; budovány z voj.účelů (přesun vojsk do ohrožených míst)
- divadla – helénistický vliv
- amfiteátry – pro gladiátorské zápasy
- cirky – protáhlá závodní dráha pro jízdní závody a artistická představení
- dokonalá soustava opevnění – např.v Galii
2. Kultura doby Augustovy a principátu
náboženství
- oficiální kulty
- víra v staré římské bohy
- císařský kult – zbožštění císaře, většinou po smrti
- od 1.stol.n.l. mysterijní kulty z východu (maloasijský kult Velké matky bohů, egyptské bohyně Isis, íránského boha Mithry, kult Slunce)
- magie, astrologie
- křesťanství – konec 1.a počátek 2.stol.n.l.
- východiska – židovský monoteismus (jednobožství) a mesianismus (víra v příchod spasitele) - nadnárodní charakter
- pův.víra v království boží mimo tento svět, nadpřirozené zásahy, naděje na vysvobození ze strastí tohoto světa, víra ve spravedlivou odměnu po smrti - proto snášet bídu a útrapy na zemi, vzáj. pomoc, láska k bližnímu, péče o chudé
- pak politické hnutí – odmítání pohanských bohů a uctívání císaře, služby ve vojsku; odlišné bohoslužby (uzavřené modlitebny) - pronásledování (od pol.3.stol)
- základ křesť. - víra v božský původ mesiáše – sestoupil na zem v podobě Ježíše Krista (působil v Judeji, asi r.30 byl ukřižován, vstal z mrtvých, vystoupil na nebesa a s otcem Bohem řídí svět
- soubor posvátných textů - řecký překlad židovského Starého zákona, křesť.učení vyloženo v Novém zákoně
- křesť.teologie – spisy křesť.autorů v 1.pol.2.stol (tzv.apoštolští Otcové), snaha uvést do souladu filosofii a víru
- apologie = obhajoba učení, obrana proti útokům pohanů
- šíření křesť.mezi chudými (z poč.v Palestině, pak v Řecku – apoštol Pavel), později přívrženci i mezi bohatými
- křest – symbolic.omývání hříchu přechodného života; začátek nového života v křesť.lásce a naději
- církevní organizace
- křesťanské obce – v čele rada starších (presbyterů); od konce 1.stol.správci sborů (episkopové) – biskupové (péče o věřící v určité oblasti)
filosofie
- gnosticismus – prolínání náb.a filosof.prvků - spása a návrat k Bohu nejen cestou víry, ale i poznání božské podstaty, vliv platonismu
FILÓN Z ALEXANDRIE – žid.náb.filosof, psal řecky o judaismu, snaha o soulad s Platonovými myšlenkami
- filosofie stoicismu (2.stol.) – názor o rovnosti všech lidí, život podle zákonů přírody a ve shodě s Bohem
Lucius Annaeus SENECA – filosof, řečník, politik z doby Nerona, dramatik, básník, satirik
EPIKTÉTOS – z Frýgie, otrok, který dosáhl svobody, učitel filosofie
MARCUS AURELIUS – vzdělanec, filosof, vojevůdce
LÚKIÁNOS – řecký řečník, satirik, prozaik filosof.ladění
řečnictví
- za císařství ztratilo politický obsah - úsilí o uměleckou dokonalost děl
- deklamace na různá témata, často adresovaná císařům
- příležitostné a slavnostní řeči
Marcus Fabius QUINTILIANUS
dějepisectví
Titus LIVIUS – 142 knih o dějinách Říma od příchodu Aenea do r.9.n.l.
Cornelius TACITUS
Gaius SUETONIUS Tranquillus – tajemník císaře Hadriána
PLÚTARCHOS
Josephus FLAVIUS
přírodní vědy – encyklopedická díla
Klaudios PTOLEMAIOS – řecký matematik, astronom, zeměpisec; vytv.geocentrickou soustavu (Země je středem vesmíru)
GALÉNOS z Pergamu – řecký lékař; studium fyziologie lidského těla
PLINIUS starší – encyklopedie Přírodověda (37 svazků); zahynul při pozorování Vesuvu
PLINIUS mladší
Lucius Moderatus COLLUMELLA
literatura
- v době Augustově „zlatý věk“ poezie
- literatura měla sloužit k oslavě římských ctností, k upevnění císařského režimu
- pomoc a podpora Augustova bohatého přítele MAECENASE (odtud slovo mecenáš)
Publius VERGILIUS Maro - nejvýznamnější epik
Quintus HORATIUS Flaccus – vrchol římské lyriky
Publius OVIDIUS Naso- nejnadanější, nejoblíbenější básník
- do 1.stol.n.l. tzv.“stříbrný věk“
- satira a epigram – kritika římské spol., hlouposti, povýšenosti a zhýralosti
architektura
- monumentální výstavba Říma – centra světové říše
- římské náměstí = forum – tržiště a dějiště slavností (např.Forum Augusti, Forum Traiani)
- chrámy (např.Pantheon)
- císařský palác na pahorku Palatinum, palác císaře Nerona Zlatý dům (po požáru Říma)
- sloupořadí, vodovody, knihovny, divadla, mosty přes Tiber, kašny v ulicích
- amfiteátr Koloseum pro gladiátorské hry, pantomimu, po napuštění pro námořní bitvy; hlediště pro 50000 diváků
- veřejné lázně = thermy – kulturní i společenská střediska, bazény se studenou, teplou i vlažnou vodou, masáže, „sauny“
- výstavba římských ulic
- výstavné hrobky (Hadriánovo mauzoleum)
- památníky, sloupy, vítězné oblouky (Titův, Traianův)
- domy pro bohaté – atriový typ domu
- katakomby – tajné chodby a místnosti křesťanů k náb.obřadům a pohřbům mrtvých
malířství
- fresky a realistické portréty
- nástěnné malby a mozaiky v domech boháčů
sochařství
- realistické až naturalistické ztvárnění člověka
- sochy a reliéfy (významné osobnosti, císařové) na veřejných prostorech, budovách
- sarkofágy zdobené reliéfy s mytologickými výjevy, bitvami, scénami z běžného života
- historické reliéfy – zachycují konkrétní události
- červená reliéfní keramika – rostlinné, zvířecí motivy nebo lidské postavy
3. Kultura pozdního císařství
- odraz doby úpadku
filosofie
- novoplatonismus – základem světa je dokonalá božská bytost, ze které se vše utváří; nejvyšší cíl = splynutí lidské duše s božstvím
PLÁTÍNOS
křesťanská literatura a teologie
- úsilí o vytv.soustavy křesťanského učení, spojení víry s filosof.tradicí
- tzv.církevní Otcové (patres) – autoři a filosofové působící do 6.stol; díla ve vých.oblastech psána řecky, v záp.oblastech latinsky
patristika = nauka o nich
vých.autoři: Jan Zlatoústý
záp.autoři: sv.Jeroným – překlad Starého a Nového zák.do latiny = Vulgata – oficiální text katolické církve
historie
Eusebios – dílo Církevní dějiny
řečnictví
Libanios – poslední pohanský rétor
právnické spisy
- vznik zákonů a předpisů (nutnost pro soudní procesy, pro posouzení trestu) - kodifikace římského práva - vliv na vývoj pozdějších právních norem
- r.438 Theodosiův kodex
architektura
• monumentální stavby – Diokleciánův palác (jádro pozdějšího přístavu Split), Diakleciánový lázně v Římě, Konstantinův vítězný oblouk v Římě
• paláce, veřejné budovy, náměstí v Konstantinopoli
křesťanské stavby
• bazilika sv.Petra
• martyria – stavby zasvěcené pohřbenému mučedníkovi, kruhový půdorys
• baptisteria – křestní kostely
• náhrobní kaple, mausolea, římské katakomby
sochařství a malířství
- realistický přístup, zaměření na člověka (převažují portréty), věrnost
- obrovské sochy císařů ve volném prostranství i uvnitř staveb
- převaha reliéfů – pokrývali stěny sarkofágů
- vítězné oblouky a sloupy
- fresky, mozaiky
Přínos Římanů
1. ovládli svět
2. styky se starobylými kulturami – využití a zachování jejich odkazu pro budoucnost
3. obohacení lidské vzdělanosti
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
23. Filosofie klasického období a helénistická filosofie
19. Antická filosofie – kosmologická a antropologická
20. Antická filosofie – systematická a helénistická
Antropologický obrat
VELKÉ OSOBNOSTI ANTICKÉ FILOSOFIE - SOKRATES, PLATON, ARISTOTELES
SOKRATES (469 - 399 př.n.l.)
SOKRATES (469 – 399)
Platón (427 – 447 př.n.l.)
PLATÓN (427 – 347 PNL¨)
PLATÓN (427 - 347 př.n.l.)
ARISTOTELES (4. století PNL)
Aristoteles vypracoval systém 10 kategorií
EPIKUREISMUS
Antický skepticismus
Skepticismus, Epikureismus
Eklekticismus
Články na hledaný výraz "Antická filosofie klasického a helénistického období" naleznete na bezuceni.cz
Článek podporuje:
podlahy z exotických dřevin, terasové desky, pokládka podlah
Žádné komentáře:
Okomentovat