Celková periodizace Říma :
a) počátky Říma = doba královská (753 - 510 př.n.l.)
b) raná římská republika (509 - 265 př. n. l.)
c) vrcholný rozkvět republiky (264 - 133 př.n.l.)
d) krize a pád republiky (133 - 31 př.n.l.)
e) rané císařství (27 př.n.l. - 284 n.l.)
f) pozdní císařství (284 - 476)
- oblast Apeninského pol. – málo členité pobřeží; na S Alpy; ve vnitrozemí Apeniny; ze 3 stran obklopen mořem; řeky Pád a Tibera; úrodné roviny přerušované bažinami; podnebí převážně mírné, pouze na J teplé – vhodné pro zemědělství
Osídlení Apeninského poloostrova :
- osidlování od 2. tis. př. n. l. - kmeny různého původu :
• Ligurové - SZ Itálie – starší obyvatelé
• Italikové - od S do stř. a J oblasti; indoevrops.původ; pastevci a zemědělci; nejpočet.např. : Latinové, Umbrové, Sabinové; jejich příchodem začala v Itálii doba železná
• Etruskové – (10.-8.stol.) – S část Z pobřeží (dnes Toskánsko) – městská civilizace
• Venetové - (1. tis. př. n. l.) - SV Itálie ( dnes oblast Benátek) – indoevrop.původ
• Řekové - (8. st. př. n. l.) - J Itálie a V Sicílie – vyspělá měst.civiliza
• Féničané - na Z Sicílie osady řízené Kartágem
• Keltové (Galové) - (5. st. př. n. l.) - S Itálie (Pádská nížina)
Etruskové
- první vyspělá civilizace na území starověké Itálie (oblast Toskánska) – 8.-6.stol.př.n.l.
- neznámý původ – neindoevrop.(snad Malá Asie) – řemeslníci, obchodníci, námořníci, vojáci, umělci
- jazyk: etruština - nerozluštěna , písmo: velká podobnost s řeckým
- vrchol moci v 7. a 6. st. př. n. l.
- kontakty s Řeky - vzájemné ovlivnění: námořní bitva (5. st. př. n. l.) - Etruský pád
- nevytvořili jednotný stát - samostatnost měst, v čele králové - výsadní postavení aristokracie
- vyspělé zemědělství - terasovitá pole na svazích, pěst.pšenice, ječmene, vína, chov dobytka
- obchod s kovy (těžba železa; stříbra; mědi)
- rozvinuté řemeslo - černá keramika, bronzové nádoby, zrcadla, zbraně
Náboženství :
- pohřební zvyklosti - bohaté hostiny, zápasy, tance na počest zemřelého
- spoléhání na věštbu (z letu ptáků, z vnitřností – játra)
Řekové
- osady v J Itálii (Neapol, Kumy, Tarent, Krotón), na Sicílii (Syrakúsy), ve Francii (dnešní Marseille), na V pobřeží Španělska
- obchodní styky s celým Středomořím
- soupeření 3 nejvyspělejších oblastí: Etruskové, Řekové, Kartáginci
Počátky Říma - doba královská ( 753 - 510 př. n. l.)
- město nad Tiberem, podle tradice zal.753 př.n.l. Romulem
pověst: Romulus a Remus (odkojeni vlčicí) – Aenesovi vzdálení potomci
Aeneas - hrdina z Trojské války - zbytek Trójanů odváží do Itálie (známý epos)
- podle arch.výzkumů: první osídlení : 2. tis. př. n. l. x vznik města pol. 6. st. př. n. l. (zásluha Etrusků nebo Latinů) na 7 pahorcích
- Cloaca maxima - odvodňování bažin, pevnost a chrám na Capitolu
- přes 200 let nadvláda etruských králů, pak růst moci rodové aristokracie - r.510 př.n.l. vyhnán poslední etruský král - konec království = počátek republiky
Společenská struktura a správa :
- rozdělení obyv. podle rodové příslušnosti – rody se sdružovaly po deseti v tzv. kuriích, 10 kurií tvořilo 1 tribui (tribus = kmen)
- reformy etruského krále Servila Tullia v 6. st. př. n. l.
obyv. rozděleno do 5 majetkových tříd - vliv na postavení občana v setninovém shromáždění; převahu měli obč. 1. třídy - stavěli nejvíce setnin
- král - moc soudní, náboženská a vojenská
- senát (poradní sbor krále) - nejst. z nejbohatších patricijských rodů - patrés = otcové
Rozdělení obyvatelstva :
1) PATRICIJOVÉ - potomci urozených otců, privilegovaní, plnoprávní; politická moc - vládnoucí postavení ; důl. místo v boji - římská jízda (mohli si opatřit koně)
2) PLEBEJOVÉ - početnější vrstva svobodného ob., neurození, neplnoprávní; potomci porobených kmenů nebo přistěhovalců
- různorodost: řemeslníci, obchodníci, rolníci
- právní vztah: patron = ochránce, boháč; klient = chráněnec, závislý, chudý
3) PROLETARII – zcela nemajetní, bezzemci
- patriarchální typ otroctví (otrok = pomocník v rodině)
Raná římská republika ( 509 - 265 př. n. l.)
lat.res publica = věc veřejná - správa Říma je věcí veřejnou = věcí plnoprávných a svobodných občanů
a) Státní zřízení :
- v čele rep. 2 konzulové (nejvyšší úředníci) = společná odpovědnost, voleni senátem na 1 rok, moc správní, vojenská a soudní;
- 2 pomocníci - kvéstoři - správa státní pokladny; později praetoři - výkon práva; cenzoři - evidence státního majetku; voleni z nejbohatších aristokratických rodů
- v době ohrožení Říma - diktátor - neomezená moc (volen na 1/2 roku)
- senát (poradní sbor starších) - 300 mužů patricijů
- equites (jezdci) - stavěli do boje jízdu, privileg.skupina občanů, vedle senátorů nejmocnější
- římské vojsko - všichni svobodní majetní občané, kdo splnil voj.službu mohl se ucházet o stát.úřad
- setninový sněm - volil konzuly
b) Boj plebejů s patriciji :
- za zrovnoprávnění, a politická práva
- podnět: změna vojenské taktiky v 1.pol.5.stol. - význam arist. jízdy zastíněn bojem těžkooděnců v sevřeném šiku - růst sebevědomí plebejů ; dlouhý boj, hrozba odchodu plebejů z Říma a odmítnutí voj.služby = vojenské oslabení
- výsledky bojů :
1) volba tribunů lidu - vlastních úředníků (zpoč. 2, pak 10); na 1 rok - proti zvůli patricijských úředníků, hájí zájmy plebejů, právo veta - zamítnutí rozhodnutí konzulů, pokud by to poškodilo plebeje
2) Zákony 12 desek (449 př.n.l.) - sepsání dosavadního zvykového práva = 1. římský zákoník
3) Plebejské shromáždění - vydaná usnesení závazná pro všechny plebeje
4) právo uzavírat sňatky s patricii (445 př.n.l.)
5) právo být voleni jako konzulové (367 př. n. l.)
6) právo zastávat kněžské funkce (300 př. n. l.)
= zrovnoprávnění plebejů s patriciji, zpřístupnění všech úřadů, vznik nové vládnoucí vrstvy bohatých plebejů a patricijů = nobilita
- hospodářské a sociální poměry :
vlastnictví půdy = předpoklad společenské vážnosti – zeměď.char.římské spol.
- převaha středních a drobných rolníků
- růst počtu bezzemců a dlužního otroctví (do r. 326 př. n. l.)
c) Ovládnutí Itálie Římem
- války na obranu proti vnějšímu nepříteli
1) proti Etruskům (do pol. 4. st. př. n. l.) - dobytí města Veje, anexe
2) vpád Keltů do Říma ( 387 př. n. l. ) - za vysoké výkupné odtáhli
3) boje s Latiny - 3 války se Samnity - s poraženými uzavírány spojenecké smlouvy
4) proti Řekům v J Itálii, naposledy s Tarentem, vítězství Římanů 272 př. n. l.
výsledek: 270 př. n. l. Římené ovládli Itálii s výjimkou Předalpské Galie - sjednocení Itálie
- nadřazenost nad ostatními italickými městy
- poražení protivníci - formální spojenci Říma - povinnost vojenské pomoci
- KOLONIE Římanů na dobytých územích = opora moci + kontrola
- občané některých spojeneckých měst (tzv. municipia) měli povinnost římských občanů, ale ne volební právo v Římě
- budování silnic – dopravní spojení a přestupy vojska (Via Appia, Via Cassia)
- úspěch : výborně vycvičená a ukázněná armáda + diplomatická obratnost politiků
Vrcholný rozkvět římské republiky ( 264 - 133 př. n. l.)
- období, kdy Řím ovládl Itálii, vznik římské říše
- expanze Říma na jih - k Sicílii - střetnutí s Kartágem
Kartágo - vzniklo v r. 814 př. n. l. - fénická osada na severu Afriky ( dnešní Tunis)
1) námořní velmoc (zboží od Baltu, Británie, kolem Afriky + vl.výrobky - tkaniny a sklo)
2) zámořské objevné plavby (západoafrické pobřeží)
3) vyspělé zemědělství
4) vláda bohatých obchodníků + pozemkoví vlastníci = oligarchie
5) žoldnéřská armáda + silné loďstvo + váleční sloni
- spor o nadvládu ve Středomoří - punské války ( Římané označovali Kartágince Puny)
1. punská válka (264 - 241 př. n. l.)
- boj o Sicílii – důležitá oblast - zemědělství, obchodní stanice, strategicky významné místo
záminka: římské vojsko v Messaně na straně kartaginských odpůrců, ovládlo dnešní Palermo
- boje v S Africe, na pobřeží J Itálie
- r.241 př.n.l. vítězná bitva Ř. u Aegatských ostrovů – získání Korsiky, Sicílie, Sardýnie + válečné náhrady
- Kartágo - silná námořní flotila x Řím - silné pozemní vojsko;vybudování římského loďstva – lodě s můstky a háky - přechod pěchoty na loď protivníka
- Kartágo si udržuje postavení velmoci v západním středomoří - snaží se vyhýbat vojenskému střetu
- Řím má jiné problémy :
- útoky Galů - v Předalpské Galii (225 - 222 př. n. l.) - vítězný konec - osídlení Pádské nížiny = SJEDNOCENÁ ITÁLIE
- Kartágo se hosp. vzmáhá - díky římským bojům , u moci dynastie Barhovců ( Hamilkar, Hasdrubal, Hannibal)
- zaměření se na území Hispánie (doly na stříbro a měď) - dnešní Španělsko - střet s Římem 221 př.n.l.
- Hannibal pronikne do oblasti Saguntum ( zájem Říma) - Řím vyhlašuje Kartágu válku
2. punská válka ( 218 - 201 př. n. l.)
- taktika překvapení - Hannibal přechází přes Alpy, chce boj na území Itálie - počítá se zradou římských spojenců, měl 60 tisícovou armádu - vyčerpání, zima - velké ztráty
- zaskočení Říma 217 u Trasimenského jezera, r.216 u Cannae ( Kann) – vítězná bitva - spojení s Kelty ( vítězství Hannibala)
- římský senát jmenoval diktátora (Quintus Fabius Maximus)
- Kartágo nemá sil k dobytí Říma,přesto pochod na Řím,"Hannibal arte portas" =H. před branami
- 212 Římané zničili Syrakusy,ovládli Makedonii,dobývají Capuu - zvrat ve válce , Scipio st. se vylodil v Africe (Římané) - Hannibal se musí vrátit do Kartága
- 202 př.n.l. - bitva u Zamy (rozhodující); Kartágo poraženo
- r.201 podepsána mírová smlouva - tvrdé podmínky (vyklizení Hispánie , ztráta nadvlády , loďstva)
- nesmí vést žádnou válku bez souhlasu Říma; museli zaplatit válečnou náhradu: 3200 talentů stříbra, 1 talent = 26kg stříbra
3. punská válka (149 - 146 př. n . l.)
- vyvolána římským spojencem Numidií (konflikt s Kartágo, který obvinilo Řím z porušení mírové smlouvy), vojevůdce Scipio ml. - Kartágo srovnáno se zemí, ob.prodáni do otroctví
Římské výboje na východ :
- ilyrské války (229 - 228 př. n. l.) - vítězství Říma
- 3 makedonské války (216, 197 , 168 př. n. l.) Flaminius vítěz nad Filipem V. – r. 197 bitva u Kynoskefal – závislost Makedonie na Římu; r.148 ovládnutí Makedonie
- syrská válka (192 - 188) konflikt Ř. se syrským králem Antiochem III. - vítěz. Ř.
- porážka Řecka 146 př. - dobytí Korintu
- závislost Egypta na Ř.
- 133 př. odkaz posl. krále Pergamonu Attaly III. - provincie Asie
vláda Říma nad většinou starověkého světa - impérium velkého rozsahu
Krize a pád republiky (133 - 31 př. n. l.)
- proměna Říma ve světovou říši
- změny hosp. a společenské - důsledky v politice, vojenství, kultuře
a) příčiny krize :
• v hospodářství: vzrůst počtu otroků = hlavní prac. síla na latifundiích x otrokáři; úpadek svobodných rolníků = odprodávání pozemků, odchod do měst
• v oblasti správní: potíže ve správě rozsáhlých území
• v politice a vojenství: konflikty mezi skupinami římské spol.; bezzemci nemohli být vojáky - oslabení římsk. vojska
• v oblasti sociální: nemajetné vrstvy se domáhaly zajištění obživy; vzpoury otroků
• v oblasti morální: mravní úpadek vládnoucích vrstev; touha po majetku
neklid, ohrožení stability státu
b) pokusy o řešení problémů :
Pozemkové reformy bratří Gracchů :
- patřili k nobilitě; požadavek rozdělit státní půdu na úkor latifundistů a posílit vojsko
- Tiberius Gracchus: prosadil dočasně zákon o pozemkovém maximu (max. výměra ze státní půdy) neúspěch , zabit senátory
- Gaius Gracchus : reformy pro městskou chudinu, jezdce a spojence Itálie: prosadil obilní zákon ( prodej levného obilí nemajetným), neprošla – zabit
Vojenská reforma Gaia Maria :
- do armády přijal i chudé bezzemky, pravidelný plat, podíl na kořisti
- místo občanské , profesionální žoldnéřská armáda
c) odlišné názory na upevnění moci Římské republiky
- 2 tábory uvnitř římské nobility bojující o moc :
1) POPULÁROVÉ - stoupenci lidu - střední vrstva lidu, chce posílit vliv lid. shromáždění na úkor senátu, pro udělení občans. práva spojencům v Italii ; představitel Gaius Marius
2) OPTIMÁTI - nejbohatší, vlastníci velkých pozemků, pro to, aby měl neomezenou moc, proti rozdělování pozemků - Lucius Cornelius Sulla
- zápas mezi oběma tábory - občanská válka
podnět - spor o vedení ve válce s Pontským králem Mitridatem = napadl římské provincie v MA , velení svěřeno Sullovi, v Římě se moci chopili populárové,
Sulla po návratu dobývá Řím, zmocnil se vlády - 1. občanská válka (88 - 82 př.) – zvítězili optimáti
d) Sullova diktatura (82 - 79 př. n. l.)
- pomáhá si vojskem, teror
- proskripce - seznamy nepohodlných osob = postaveni mimo zákon, zabavení majetku, beztrestné zabíjení
- titul diktátor (neomezená vláda), doživotně
- posiluje moc senátu (zdvojnásobení počtu senátorů), omezena práva tribunů
- po Sullově smrti obnovena republika
e) povstání otroků
- statisíce otroků dovezených do Itálie a na Sicílii (před porobením svobodní - snaha o osvobození)
- pracovali v zemědělství, řemeslných dílnách, dolech, lomech, na stavbách paláců, silnic, vodovodů, úředních budov, atd.
- bída, utrpení – hlad, málo oblečení - zima, často s okovy nebo vypáleným znamením – „mluvící nástoje“ („bučící nástroje“ = dobytek, „němé nástroje“ = nářadí)
trvalá hrozba pro římskou republiku
- otroci = gladiátoři cvičeni v gladiátorských školách, zápasili spolu před diváky o život i s divokými šelmami
dvě povstání otroků na Sicílii – potlačena až po vleklém a těžkém úsilí římského vojska; otroci mučeni, ukřižováni nebo svrženi ze skály
Spartakovo povstání v Itálii ( 73 - 71 př. n. l.)
- 60 000 vzbouřenců , nebylo první ani poslední ale největší
- v čele gladiátor Spartakus + 70 gladiátorů, schovávali se na sopce Vesuv, spojení bezzemků + otroků proti římskému vojsku, postupovali z jihu až k Pádu, Spartakus je chtěl vyvést z Itálie, ale nejednotnost mezi nimi (neshody o směru odchodu – pocházeli z různých zemí)
- rozdělení, znovu vítězná cesta Itálií až k jihu (útěk na Sicílii znemožnila bouře, která rozbila čluny, snaha táhnout k V pobřeží)
- vojska vedená Crassem vykopala přes poloostrov hluboký příkop – odřízl cestu zpět
- boje pokračují, Římané poraženi, ale útěk se nezdařil
- poslední střetnutí u V pobřeží, většina otroků padla (i Spartakus), 6000 jich bylo ukřižováno na silnici Via Appia vedoucí z Cappui do Říma – pro výstrahu
f) vzrůst popularity vojevůdců
- válečná kořist vojáků - kladli požadavky senátu, spory o moc
- politické boje v Římě – pokus o st.převrat, příprava spiknutí v r.63 př.n.l., v čele Catilina
• ze spiknutí obvinili optimáti populáry
• spiknutí odhaleno politikem Ciceronem, Catilina r.62 př.n.l.poražen
- uzavírání spojenectví mezi vojevůdci a politiky – ovládli politický život v Římě
1. triumvirát (60 př. n. l.)
= tajná úmluva o spojenectví tří mužů:
• POMPEIUS (boj proti pirátům hlavně na Krétě, potlačování odboje v Hispánii - porážka Pontského krále Mitridata, tažení do Sýrie)
• CRASSUS (potlačení povstání otroků, boje s Parthskou říší)
• GAIUS JULIUS CAESAR (obratný politik a řečník, spisovatel, popularita u lidu, zvolen konzulem r.59 př.n.l., posílil vojsko, upevnění moci v Galii, vylodění v Británii)
- r.53 př.n.l.umírá Crassus - 2.občanská válka – o vliv na řízení republiky
- Pompeius - zastánce optimátů, vyzval Caesara , aby rozpustil vojsko a vrátil se do Říma - vítězný návrat z Galie do Itálie - přírodní překážka - říčka Rubicon (" Alea iacta est " - Kostky jsou vrženy)
- ovládl Itálii
- Pompeius utíká do Řecka, r.48 poražen Caesarem u Farsálu, pak utíká do Egypta – zákeřně zabit
- Caesar – zasáhl do sporu o egyptský trůn ve prospěch Kleopatry
- tažení do Malé Asie – r.47 př.n.l. porážka Mithridata u Zéty („Veni, vidi, vici“)
- výprava do Afriky – z Numidie provincie Nová Afrika
- výprava do Hispánie – r.45 př.n.l. porážka zbytku Pompeiových stoupenců
Caesarova diktatura ( 49 - 44 př. n. l.)
- doživotní diktátor , neomezený velitel vojska ( imperátor), nejvyšší kněz ( pontifex maximus)
- reforma kalendáře - od 1. 1. 45 - nahrazen lunární rok solárním o 365 dnech , každý 4. rok přestupný = Juliánský kalendář ( o r. 1582)
- republikánské úřady ponechány v platnosti, ale soustředěny do rukou diktátora
- obnovil Katrágo a Korint
- udělil samosprávu italským městům; zavedl pořádek ve správě provincií
- 15.3.44 př.n.l. – zavražděn v senátu svými nepřáteli, v čele spiknutí Brutus a Cassius, spiklenci mu zasadili 23 bodných ran ( "I ty Brute !" )
2. Triumvirát - po smrti Caesara
• MARCUS ANTONIUS (na pohřbu C. pronesl projev proti spiklencům; vliv na Egypt – Kleopatru)
• M. A . LEPIDUS (záhy zbaven polit. moci, zůstal nejvyš. Knězem)
• GAIUS OCTAVIANUS (Caesarův synovec, adoptivní syn a dědic)
- porážka republikánů – sestaveny seznamy odpůrců - četné oběti (např.Cicero za kritiky Antoniovy činnosti)
- r. 42 př. n. l. u makedon. města Filippoi poraženi Cassius a Brutus
- při dělení říše obdrželi :
- Antonius – V část říše
- Octavianus – Z část
- Lepidus - Afriku
- boje mezi Octavianem a Antoniem o prvenství -
3. občanská válka ( 32 - 31 př. n. l.)
- r. 30 Aquippa (Octaviánův vojevůdce) porazil Antonia a Kleopatru v námořní bitvě u mysu Action
- Egypt připojen k říši, r 30 př.n.l. Octavianus pánem celé římské říše
- KONEC OBČANSKÝCH VÁLEK , KONEC ŘÍMSKÉ REPUBLIKY
Žádné komentáře:
Okomentovat