Téma č. 12:
Státní služba
= pojem užívaný k označení pr. poměrů zaměstnanců ( ZC ) působících ve st. správě (může znamenat i okruh těchto osob či jejich činnost). Odlišení veřej. ZC počíná v Evropě od 19. stol. spolu s rozvojem pr. státu a veřej. práva; v ČSR dlouho platila tzv. služební pragmatika 1914 (služeb. vztah vznikal jmenováním; povinnost řádně vykonávat službu, dodržovat služební předpisy; definitiva - státem zaručený služební postup a nezrušitelnost služebního vztahu; zařazení do služeb. tříd a platových stupnic); po 1948 se z nich stali běžní ZC (ZPr).
2 zákl. systémy:
a) kariérní - celoživotní profesionální dráha ZC ve st. službách; trvalost a nezrušitelnost služeb. poměru, pokud ZC splňuje předepsané požadavky a nedopustí se závažného deliktu; služeb. postup na základě služeb. let (může být podmíněn hodnocením, atestacemi); stabilní systém, péče o kvalifikaci;
b) funkčních míst (jobs system, merit system) - obsazování dle kvalifikace a schopností ZC, aniž předtím působily ve veřej. sektoru (USA, ale i Skandinávie); flexibilní systém; nahradil spoils system (dle pol. stran).
Charakteristika - základy v Ústavě, v zákonech pak P a P ZC, jejich výběr, průběh služebních
vztahů, organizace st. služby; na obec. zákon navazují zvl. předpisy (př. u soudců, policistů); porušení služeb. disciplíny (služeb. předpisy, povinnosti) zakládá vznik disciplinární odpovědnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat