Pojem přestupku, materiální a formální znaky, skutková podstata, prameny
Upraveno zák.č. 200/1990
(obsah: 1. obecná část - základní pojmy jako např. úmysl, pachatel, nedbalost, sankce, 2. zvláštní část - jednotlivé skupiny přestupků jako např. proti pořádku ve st. správě, proti občanskému soužití, 3. řízení o přestupcích, 4. společná, přechodná a závěrečná ustanovení) a některými zvl. zákony (př. stavební z.).
Přestupek je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je jako
přestupek výslovně označeno v zákoně, nejde-li o jiný spr. delikt postižitelný dle
zvl. předpisů nebo o TČ. Vztah subsidiarity k TČ a k jiným spr. deliktům;
ustanovení o TČ a jiných spr. deliktech jsou vůči přestupkům speciální.
Formální znaky: a) obecné znaky - všem přestupkům společné (věk a příčetnost),
b) typové znaky - odlišují jednotlivé skutkové podstaty přestupků.
Materiální znak: přestupek je jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájmy společnosti.
Okolnosti vylučující protiprávnost:
a) jednání v nutné obraně - jednání, jímž někdo přiměřeným způsobem odvrací přímo
hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný právem; útok - jen úmyslné jednání člověka; k nutné obraně je oprávněn obecně každý; nelze tak ovšem jednat proti někomu, kdo plní služební povinnost;
b) jednání v krajní nouzi - jednání, kterým někdo odvrací nebezpečí, které přímo hrozí zájmu chráněnému zákonem; tímto jednáním ovšem nesmí být způsoben následek ještě závažnější, nežli byl ten, který hrozil, a zároveň nebezpečí nebylo možno odvrátit v dané situaci jinak; odvrátit takové nebezpečí může obecně každý; př. ohrožení zvířetem;
c) jednání na příkaz - za porušení pr. povinností právnické osoby odpovídá vždy konkrétní osoba - je to osoba oprávněná jednat či vydat příkaz k jednání (ustanovena v zákoně či interním předpise); pokud určitá osoba překročí rozsah svých oprávnění nebo oprávnění vůbec neměla - pak vzniká odpovědnost přímo této osobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat