Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Prostředí marketingu

Prostředí lze rozdělit na vnitřní a vnější. Vnější dále na mikro a makro prostředí.

- Mikroekonomie – věda o chování dílčích ekonomických subjektů (domácnosti a firmy).
- Makroekonomie – zkoumá národohospodářské jevy. V rámci mikroprostředí se zkoumají vztahy mezi podniky. Vztahy mohou být partnerské (dodavatelé, odběratelé), konkurenční, neutrální.

Konkurenční vztahy
- konkurence se chápe v úzkém slova smyslu
- podniky si konkurují tehdy, když nabízejí obdobný produkt a soutěží o stejného zákazníka
- konkurence v širokém slova smyslu je tehdy, když podniky soutěží o kupní sílu zákazníka

Makroprostředí
- hl. částí: ekonomické, politické, kulturní, demografické prostředí
- demografie = věda o lidské populaci
- nejdůležitější demografické údaje lze získat ve statistické ročence, kterou každý rok vydává ČS Ú

Ekonomické prostředí
a) světové
b) národní

Světové prostředí
- svět. ekonomika je na konci 20. stol. dominujícím uspořádáním
- málokterá národní ekonomika dokáže existovat samostatně
- většina národních ekonomik je zapojena do světové dělby práce (používá se globalizace)

Národní prostředí
- výrazně ho ovlivňuje hospodářská politika vlády (souhrn ekonomických opatření, kterými stát řídí, nebo reguluje ekonomický vývoj)
- hospodářská politika vlád v tržní ekonomice má být zaměřena především na vytváření podmínek pro podnikání
- převládají nepřímé nástroje

Hospodářská politika
- hospodářská politika vlády určuje ekonomické prostředí (podstatné rysy ekonomického prostředí)
- má být v tržní ekonomice zaměřena na vytváření podmínek pro podnikání
- hospodářská politika ovlivňuje rozhodování podnikatelů
- zahraniční investoři investují více tam, kde je rozvinutá infrastruktura
- má také proticyklický charakter (nár. hospodářství v tržní ekonomice se vyvíjí v osmi až jedenácti letých cyklech, které se měří po čtvrtletích HDP)
- střídají se fáze recese, konjunktury (oživení) a horní a dolní bod obratu
- recese: ↑ neprodané zásoby zboží
↓ odbyt, omezuje se výroba
↑ nezaměstnanost
↓ investice
- konjunktura: zrcadlový obraz recese
- hlubší recese se označuje deprese
- poválečná hospodářská politika dokáže zmírňovat rozdíly a předcházet vzniku ekonomických krizí
- jedním z ukazatelů ekonomického vývoje je diskontní sazba (úrok centrální banky na úvěry komerčním bankám)
- zvýšení diskontní sazby → zvýší se cena peněz, podnikatelé mají menší zájem o investice ⇒ omezování ekonomiky
- snížení diskontní sazby → klesá cena peněz, o úvěry je větší zájem, rostou investice ⇒ oživení ekonomiky

Obecně má hospodářská politika čtyři hlavní cíle
1. snižovat nezaměstnanost
2. snižovat inflaci
3. ekonomický růst
4. aktivní saldo obchodní a platební bilance (V > D ⇒ aktivní saldo)

- tyto cíle se dají uskutečnit najednou
- zaměření na jeden cíl bývá provázeno zkoušením situace u dalších prvků

Účinnost hospodářské politiky znázorňuje magický čtyřúhelník

% míra
nezaměstnanosti

+ -
saldo obchodní % míra inflace
bilance 0

tempo růstu HDP

Čím je celková plocha čtyřúhelníku větší, tím je hospodářská politika účinnější.

z grafu lze vyčíst:
a) zaměření hospodářské politiky
b) vývojové tendence
c) srovnání hospodářských politik (např. ČR x SR)

čtyřúhelník pro ČR % míra nezam.

+ -
saldo obchod. bilance % míra inflace

0

tempo růstu HDP

- hospodářská politika je soubor cílů, nástrojů a opatření, kterými stát ovlivňuje ekonomiku
- v tržní ekonomice převládají nepřímé nástroje
- přímé nástroje – příkazy, zákazy
- nepřímé nástroje – stanovení diskontní sazby, operace na volném trhu, povinné minimální rezervy
- hlavními nástroji je rozpočtová politika (státní rozpočet – tvorba a užití), dále důchodová politika, měnová politika, obchodní politika

Politické prostředí
- při podnikání je důležitá politická stabilita
- musí fungovat demokratická státní moc, která spočívá v rozdělení složek moci do tří vzájemně nezávislých složek
1. moc zákonodárná (legislativní; parlament)
2. moc výkonná (vláda, prezident)
3. moc soudní

- stát je politická forma uspořádání lidské společnosti, vymezena spol. územím a společným právem.
- stát může být unitární (vnitřně jednotný; ČR), nebo federativní (společné federální orgány a orgány jednotlivých států; Indie, Brazílie...).
- ve federaci bývá obvykle společná zahraniční politika, měna, vojenská a bezpečnostní politika.
- konfederace (velmi volný svazek, předchůdce federace = předstupeň federace, nebo naopak po rozbití federace)
- stát také charakterizuje hlava státu.
- monarchie - konstituční
- absolutní (Kuvajt)
- republika
- stát má zabezpečit spolupráci a soužití občanů na dotyčném území
- jedním z důležitých prvků (funkcí) státu je vytváření a dohled nad dodržováním právního systému
- právo je souhrn právních norem
- první norma je obecně závazné pravidlo chování vydávané státem a státem je vynucováno jejich dodržování
- každá právní norma má svou tzv. právní sílu
- nižší normy musí být v souladu s vyššími

Druhy právních norem
1. ústava a ústavní zákony
2. běžné zákony (zákoník práce…)
3. nařízení vlády
4. vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů
5. místní vyhlášky

Žádné komentáře:

Okomentovat