Immanuel Kant (1724-1804)
- patřil vzděláním k renesančním učencům - matematika, fyzika, práva, logika, přírodní vědy, filosofie
označován za posledního osvícence - vyvedl filosofii ze slepé uličky
- vliv empirismu - smyslová zkušenost
předkritické období - zabýval se přírodními vědami - Kant-Laplaceova teorie vzniku vesmíru
kritické období - věnoval se zkoumání předpokladu rozumu, podrobil ho kritice
- člověk není jen bytostí myslící, ale i chtějící a cítící
Spisy: „Kritika čistého rozumu“, „Kritika praktického rozumu“, „Kritika soudnosti“ - patří k estetice
- teorie poznání - vztah mezi smyslovou a rozumovou stránkou se projevuje jako rozdíl mezi tím, co je v poznání dáno předem (apriori) a mezi tím, co je vytvářeno dodatečně (aposteriori) – naše poznání světa se odvíjí od vrozených myšlenkových struktur
- člověku vrozeny - nazírací formy času a prostoru - vlastnosti rozumu, vědomí ovlivňuje poznávání světa
- myšlenkové kategorie (možnost, nutnost, příčina),
- syntetizující schopnost spojovat smyslové údaje v jenu zkušenost (apercepce)
- „Kopernikovský obrat“ - poznání dříve objektivní (vychází z věci samotné) x nyní subjektivní (vychází z člověka, z jeho schopnosti a předpokladu poznávat - my sami vnášíme řád do našeho světa x není zcela libovolný)
- skutečnost rozlišujeme na část, kterou vnímáme smysly a rozumem (jsme schopni ji poznat) - „svět pro nás“ a část, kterou nemůžeme poznat - „svět o sobě“ - pro nás nepochopitelný, zprostředkován jen apriorními formami poznání
- vedle zkušenostního poznání existuje i tzv. transcendentální dialektika – výraz touhy po svobodě a syntéze - idea duše a svobody vůle (jednota a nepodmíněnost člověka), idea světa (jednota zkušenosti), idea Boha (absolutní jednota) - nelze získat ze zkušenosti
- snaha prozkoumat předpoklady etiky - důraz na autonomii (nepodmíněnost) mravního citu - schopnost člověka rozhodnout se pro určité jednání podle jistých zásad a norem nezávislých na okolních podmínkách
- kategorický imperativ v mravní oblasti - platný v každé situaci, není ničím podmíněn (je nezávislý) – ve třech větách
1. - nečiň jiným, co nechceš, aby někdo činil tobě
2. - jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem - zdůrazňuje nepodmíněnost lidského citu
3. - jednej tak, aby lidství v tobě i v jiném člověku ti bylo účelem, nikoliv prostředkem
- není člověka, který by kategorický imperativ vyvrátil
- je nevyhnutelné pro naši morálku, že Bůh existuje, máme nesmrtelnou duši a člověk má svobodnou vůli - rozhodující je, jak jsme přesvědčeni, že jednáme správně či špatně - člověk jako mravně svobodný dává zákon sám sobě
spis K věčnému míru - nastoluje fiktivní vizi o ideální společnosti bez násilí - označoval ji jako sen
důležitou složkou pro fungující bezkonfliktní společnost je vzdělání
- postkritické období - Spisy: Nauka o právu, Nauka o ctnosti
- hájí republiku, odmítá revoluci x podporuje V.F.R.
- inovaci ústavy nemá provádět lid revolucí, ale panovník reformou
Johann Gottfried Herder (1744 - 1803)
- filosof, básník a historik, současně osvícenec i kritik osvícenství
- domníval se, že národem budoucnosti jsou Slované - oblíben u českých obrozenců
- koncepce filosofie dějin - v každé etapě vývoje lidstva má vůdčí postavení určitý stát
- autor historického pojetí vývoje společnosti - vývoj dějin není nahodilý, probíhá nutně
- dějiny lidstva zasazeny do vývoje celé sluneční soustavy - člověk vnímán jako součást přírody
- přednosti člověka před zvířaty - vzpřímená postava, stojí na rozhraní dvou říší - přírodní - v ní žije, z ní pochází ×
- humanitní - lidskost, svoboda
- předpokládal, že společnost a člověk se vyvíjí podle plánu, stále k lepšímu - idealista
- člověk se v dějinách vychovává, dějiny součástí sebevytváření a sebezdokonalování
- Bůh je všudypřítomná prasíla, život je všude, jeden a tentýž, rozum není schopnost produktivní, ale vnímající.
Friedrich Schiller (1759 - 1805)
- básník, dramatik, studoval Kanta
- zabýval se estetickými otázkami
Dílo: Úklady a láska
Johann Wolfgang Goethe (1749 - 1832)
- literát, filosof, umělec, přírodovědecká studia
- vychází ze Spinozy - panteizmus
- zdůrazňování svobody člověka, neomezených možností, hledání smyslu života
- Dílo: Faust
Johann Gottlieb Fichte (1762 - 1814)
odmítá Kantovu představu mezi apriori (předem dané) a aposteriori (odvozené) - buď jedno nebo druhé
- aktivní × pasivní povaha
aktivní - idealismus, kladení problémů, které poznáváme
pasivní - přístup senzualistický, materialistický, odvozené věci
- nelze se objektivně rozhodnout
- volba je iracionální - vychází z hlouby duše
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling (1775 - 1854)
- vyjádřil hlavní rysy romantického hnutí - příklon k intuitivnímu myšlení, útěk do přírody a do středověku
- idea polarity - svět má 2 póly - subjektivní (ideový), objektivní (hmotný, materiální)
- nikdy není jen jedno nebo druhé, záleží na tom, jakým směrem se ubíráme
- v prazákladu světa jde o absolutní jednotu objektu a subjektu
- v pozdním období života se zabývá intuicí, mystikou - později z něj vychází iracionalisté
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 — 1831)
- poslední velký systematik německého idealismu - inspiroval většinu filosofických směrů 20.stol.
- učení o sebezdroji absurdní ideje - „absolutní idealismus“
- ontologie, noetika a theologie tvoří celek, jehož prvou skutečností je rozum
- filosofie přírody, ducha a logiky
- odmítá Kantovo učení o nepoznatelnosti „věci o sobě“ - jev stejně tak objektivní jako podstata
- nelze uvažovat o poznání mimo poznání samotné
- bytí je ztělesněním myšlenky, všechno dění je pohyb daného pojmu - myšlení a bytí mohou být prohlášeny za totožné
- všechno rozumné je skutečné a všechno skutečné je rozumné
- objektivní idealista - za podstatu všech jevů v přírodě i ve společnosti považuje jakýsi neosobní duchovní princip, nejhlubší smysl života - světový duch (rozum) - prochází lidskými dějinami - neustále se vyvíjí, souvisí s vývojem lidského druhu, hmota je až druhotná
- vztah člověka a společnosti souvisí s kulturou
- pravda je subjektivní x odmítá existenci pravdy mimo lidský rozum
- základ lidského poznání se neustále mění a vyvíjí - nemůžou existovat obecné pravdy (nadčasový rozum)
- jediným pevným bodem je sama historie, ve které se vyvíjí světový duch
- světový duch se rozšiřuje díky novým poznatkům, vyvíjí se ke stále hlubšímu uvědomování si sebe sama
- lidstvo prochází stále hlubším sebepoznáním a rozvojem, rozum je dynamicky se vyvíjející proces
- historický vývoj jde dopředu, je nezpochybnitelný - lidstvo míří ke stále větší racionalitě
- dílčí absolutní ideje procházejí dialektickým vývojem
- čistá idea, jednoduchá identita - projevem bytí a pohyb, výrazem logika, pojem sám o sobě
- příroda, vnější svět - duch se odcizuje, objektivizuje se do přírody a jejích procesů; filosofie přírody
- civilizace, kultura, společnost - duch obohacen sebeodcizením, nachází a chápe sám sebe
- dialektický vývoj - poznatky se stále vyvíjí a mění - proti jednomu názoru postaven protiklad - střet názorů
- na základě částí obou tvrzení vznikne třetí tvrzení – syntéza - stojí nad oběma protiklady- sloučení obou stanovisek
- proces vzniku syntézy - teze negována antitezí → negace negace = negace² → syntéza
- připouští, že i jeho tvrzení může být negováno → neustálý vývoj
- dialektický vývoj lze obecně aplikovat na problém myšlení - odstranění negativních myšlenek z vědomí
- člověk se vždy rozvíjí jako součást společnosti
- světový duch se vrací sám k sobě ve 3 úrovních - tzn. uvědomuje si sám sebe ve 3 stupních –
- nejdříve si uvědomuje sám sebe v individuu = subjektivní rozum (nejnižší)
- vyšší vědomí zastává v rodině, ve společnosti, ve státu = objektivní rozum
- nejvyšší možné formy sebepoznání dosahuje v absolutním rozumu – umění, náboženství, filosofie - nejvyšší forma, světový duch potkává sebe sama (zrcadlo), poznává své vlastní postavení v historii
Dílo: Fenomenologie ducha, Logika, Základy filozofie práva, Estetika, Dějiny filosofie, Filosofie dějin
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
29. Filosofie 19. a 20. století
23. Filosofie v 19. století
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
Bernard Bolzano
Tomáš Garrigue Masaryk
Články na hledaný výraz "Filosofie 19. století" naleznete na bezuceni.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat