Anglický empirismus - považuje za zdroj veškerého poznání zkušenost, odmítá učení o tzv. vrozených idejích
a autonomii rozumu, snaha o co nejobjektivnější poznání věci (za pomoci zkušenosti)
- sensualismus – krajní forma empirismu - zkušenost zužuje na pouhou smyslovost
(počitky a vjemy) - gnoseologický směr, který odvozuje veškeré naše poznání z počitků
- Předchůdci empirismu – Francis Bacon, Thomas Hobbes
John Locke (1632 – 1704) – sensualista, proti Descartovi, Leibnizovi
- vnější zkušenost - prožitky (senzace) - kontakt s vnějším světem
- vnitřní zkušenost – reflexe - myšlenkový pocit, děje uvnitř člověka
- výsledkem vnímání nejsou vjemy, ale ideje
- primární kvality – nezávisí na subjektu - předmět - rozměrnost, tvar, pohyb, velikost, tvrdost
- sekundární kvality – zaleží na subjektu, nedají se vyjádřit (nálada, pocity, barva, chuť, vůně)
- jednoduché ideje (teplo, chlad, pohyb) - mají svoje způsoby projevu - mody (pohyb - tanec)
- z jednoduchých idejí vytváříme spojováním (abstrakcí) složené ideje x výjimkou Bůh a hmota - nikdy nepoznáme, co je jejich základem
- naše duše je při narození „tabula rasa“ - bez jakýchkoli vrozených ideologických předpokladů
- poznání - demonstrativní - na základě matematických důkazů
- senzitivní – poznání vnějšího světa
- intuitivní
- utilitární etika - máme dělat jen to, co je pro nás užitečné a přínosné - navazuje na epikurejce
- člověk má právo na revoluci - proto je tu stát, aby lidem zajistil základní občanská práva - občané přenechávají část svých práv panovníkovi - právo vyhlásit válku, uzavřít mír - kritika absolutismu
- Dílo: Esej o lidském rozumu - zkoumání možností lidského poznání
První pojednání o vládě - absolutní svoboda, nedotknutelnost vlastnictví - liberalismus
G. Berkeley (1684 – 1753) - subjektivní idealista - prvotná je myšlenka, hmota je druhotná, vázána na subjekt
- být je totéž, co být vnímáno – hmotu nemůžeme vnímat
- kritizuje Locka - není důvod oddělovat ideje, všechny vjemy jsou subjektivní - solipsismus
- staví Boha nad ideje - stojí nad světem, vnucuje ideje do všech myslí stejnou měrou
- neexistují nevnímané věci - jakmile by nějaká nebyla vnímaná, za člověka zaskakuje Bůh
- ve společnosti existují dostředivé (sdružovací pud) a odstředivé síly (egoismus)
- Dílo: Pojednání o základním lidském poznání
David Hume (1711 - 1776) - vrchol empirismu, agnostik - pochyby o objektivní poznatelnosti světa
- nemůžeme soudit, že vnímáme - existují jen imprese - bezprostřední dojmy z vnímání
- mohou existovat i ideje – představy, vzpomínky, fantazie
- nedůvěra v duchovní a fyzikální podstatu světa
- etika má být založena na citech - rozumové jednání nemusí být etické
- dva stupně smyslových počitků - dojmy (imprese) - silnější, de facto počitky
- ideje - slabší, základ v impresích - představy, vzpomínky
- sdružování (asociace) idejí - podle podobnosti a odlišnosti
- podle prostorové a časové sounáležitosti
- příčina a účinek, kauzální spojení
- nemá reálný základ, je to jen zvyk našich představ
- navrhuje nahradit kauzalitu pravděpodobností - „Představa kauzality může být pravdivá, jen
kdyby se dala vykázat nějaká imprese, která spojení ukáže jako příčinné a nutné, ale ta neexistuje.“
- Dílo: Pojednání o lidské povaze, Zkoumání lidského rozumu
Racionalismus - důraz na rozumové schopnosti, rozum je jediným zdrojem poznání
- protiklad empirismu - rozum je uznán jako samostatný zdroj poznání, nezávislý na zkušenosti
pravdy, jež objevuje, jsou proto a priori (předem dané) - matematické, morální, metafyzické
- protiklad iracionalismu -přesvědčení o moci lidského poznání a vědy a o jejich schopnosti přispět ke zvětšení štěstí lidstva
René Descartes (1596 – 1650) - racionalista, skeptik, dualista
- pochybování o všem - "Jediná jistota jsou pochyby." – skepticismus
- jestliže pochybuji, myslím a myslím - li, jsem - "Cogito ergo sum."
- zdůrazňuje rozumové poznání - člověk je substancí, jejíž podstatou je myšlení
- dualismus - 2 základní substance - duchovní a hmotná - spolu tvoří jsoucno, nad oběma je ještě neomezená substance, dokonalá, neomylná – Bůh
- duchovní substance - bytí nezávislé, soběstačné – důkaz v sebejistotě našeho myšlení
- hmotná substance - rozkládá se v prostoru, jejím atributem je rozlehlost – hmotou jsou jen prostorová tělesa – i zvířata jsou pouhými tělesy (mechanismy)
- nepoznáváme vnější předměty, ale naše ideje o světě (převzato od empiriků)
- subjekt - objektový rozměr - člověk (subjekt) je nositelem svých vlastností i vlastností světa a působí na okolí (objekt), jenž se odráží v jeho poznání
- 2 základní atributy duše - myšlení, vůle, vzhledem k Bohu konečná, druhotná, omezená
- uznává kauzalitu – příčinné spojení vesmíru
- Dílo: Rozprava o metodě jak vést správně rozum a jak hledat pravdu ve vědách - lidé se mohou mýlit, ale ten, který ví vše, je Bůh, proto člověk musí pochybovat, Principy filosofie,
Meditace o první filosofii — jen jediné může být pravdivé
Nicolas de Malebranche - blízko k panteismu, pokračovatel Descarta
Blaise Pascal - věda nemůže odpovědět na všechny otázky duše, důraz na víru, city
Baruch Spinoza (1632 - 1677) - ztotožňuje Boha s přírodou – panteismus
- filosofie musí mít matematickou jednoznačnost
- 2 atributy substance - rozprostraněnost (res extensa) x myšlení (res cogitas)
- substance je nekonečná, věčná, nedělitelná, neměnná, jedna, není z částí
- „natura naturanas“ příroda tvořící (svět okolo nás) x „natura naturata“ příroda stvořená
- ve světě panuje kauzální souvislost, každý jev má svou příčinu, náhoda neexistuje
- náhoda - jev, kde jsme nepochopili zákonitost
- 3 stupně poznání - z doslechu
- z neurčité zkušenosti
- z rozumu – vzniklo názorem - poznání pravé a vzniklé podstaty
- nejvyšším stupněm rozumového poznání je intuice rozumu - bezprostřední nazření pravdy
- poznání je nejvyšším mravním stupněm člověka - kdo nepoznává, je nemravný
- Bůh je příčina všech věcí a také příčina sebe sama
- náboženství vzniká ze strachu a z nevědomosti x uznával jeho funkci ve společnosti
- svoboda náboženského vyznání – stát nesmí mluvit lidem do jejich náboženské orientace
- lidé obětovali část své moci a práva - od státu za to chtějí jistotu, svobodu slova a myšlení
- stát musí držet po hromadě a občané se nesmí vzbouřit
- společnost by měla umožnit člověku využít jeho schopnosti, řízení společnosti rozumem
- Etika (vyložená způsobem užívaným v geometrii)- obsah vyjadřuje co nejmenším počtem slov
- Theologickopolitický traktát - Podrobil Bibli textové kritice - nebyla zjevena jen několika vyvoleným, ale celému národu - jazyk by měl být srozumitelný všem
- snažil se Ježíše přiblížit lidem, najít v Bibli cestu, která by spojila židovství a křesťanství
Gottfried Wilhelm Leibnitz (1646 - 1716) - kritik Descarta i Spinozy
- jsoucna složena z činných sil (monád) - jednoduché, nedělitelné a oduševnělé jednotky, obdařené vnitřní silou - nejvýše božská monáda, jež díky předzjednané harmonii zajišťuje vzájemné působení ostatních monád, jinak v sobě uzavřených
- monády mají představy a proměny, nepodléhají fyzikálním zákonům
- každá monáda je zrcadlením universa, mnohosti
- hmota je jinou formou monády - jinobytí
- monadismus - prazákladem jsoucna jsou body, částečky v pohybu jsou bodovým silovým centrem, svět je oduševnělý, neexistují 2 stejné monády (individualismus)
- idea předjednané harmonie - Bůh zlo nestvořil, vyplývá z konečnosti, nedokonalosti světa a člověka - jen Bůh je nekonečný a dokonalý, součet zla je menší než součet dobra, z možných světů vybral Bůh ten nejlepší - theodicea - ospravedlnění Boha za přítomnost zla ve světě
- 2 typy pravd - rozumu - nutné, logické, ověření pomocí Aristotelových zákonů
- faktu - náhodné, empirické, vždy dospěje k rozumové pravdě
- noetika - vrozená schopnost tvořit pojmy se musí vždy opírat o zkušenost
- rozlišuje - pravdy faktu - nahodilé, získané indukcí
- pravdy rozumu - nutné a obecné, získané dedukcí
- poznání se řídí apriorními principy, nejvyšší je princip dostatečného důvodu
- Dílo: Nová soustava přírody, Nové úvahy o lidském rozumu - Theodíceá
Žádné komentáře:
Okomentovat