VÝZNAM PRÁVA VE SPOLEČNOSTI
Právo - upravuje základní pravidla chování ve společnosti
- je souhrnem společenských norem (morální, společenské, náboženské, politické, ekonomické aj.)
- je jedním z několika normativních systémů
- je základním regulátorem společenských vztahů
Normativní systém = soubor pravidel a předpisů, které platí v určité skupině
a) právo - soubor pravidel, podle kterých se odedávna organizuje a řídí lidská společnost
- pravidla a normy jsou kodifikovány v zákonech
- odplata: sankce
Právo je minimum morálky – kdo nedodržuje minimum tak ohrožuje společnost a může být proti němu zasáhnuto státními orgány.
b) náboženství - upravuje vztahy a normy, které dal a zjevil Bůh
- normy jsou kodifikovány v Bibli (Kristovy výklady, Desatero božích přikázání)
- odplata: posmrtný život v pekle
c) morálka - upravuje vztahy a normy na základě zažitých pravidel chování
- odplata: odsouzení veřejností, výčitky svědomí
d) kultura - upravuje soubor pravidel slušného chování
- nekulturní chování není trestáno, ale jen specificky sankciováno
ZNALOST PRÁVA VE SPOLEČNOSTI
Právo je nejdůležitější normativní systém a realizuje důležité společenské vztahy.
Člověk žije ve společenských skupinách (rodina, škola, práce, stát), jeho mezilidské vztahy musí být obecně upraveny a přiměřeným způsobem obeznámeny.
„Neznalost zákona neomlouvá“ a „Před zákonem jsme si všichni rovni“
Každý musí znát základní pravidla, jejich odborná aplikace musí být svěřena odborníkům.
OBJEKTIVNÍ A SUBJEKTIVNÍ PRÁVO
Objektivní právo - soubor obecně závazných a platných norem jako pravidel chování
- všeobecně upravuje společenské vztahy
- vydáváno státními orgány ve zvláštní formě (zákon, vyhláška, nařízení)
- vynutitelné státními prostředky a způsoby
= CO JE NAPSÁNO, TJ. NORMY
Subjektivní právo - oprávnění nebo nárok účastníka upraveného vztahu, tj. právního vztahu
- souhrn možností chovat se normou vymezeným způsobem
- obsah práva se projevuje ve formě existence (PN) a realizace (jednání subjektů)
= NAŠE MOŽNOSTI A NÁROKY CHOVAT SE DLE TĚCHTO NOREM
PRAMENY PRÁVA
= zdroje, z nichž poznáváme obsah práva, jde o právní normy a v nich se nachází platné právo
a) materiální → společenské, historické, sociální a jiné podmínky za kterých je právo tvořeno
b) formální → forma (podoba) v nichž se právo nalézá (právní texty, zákony, vyhlášky aj.)
Druhy pramenů práva:
1. Normativní právní akty
- výsledky normotvorné (právotvorné) činnosti státních orgánů, které obsahují závazné právní normy
- je v nich uskutečňována pravomoc vydávat, měnit či rušit právní normy
- právní normy se vztahují na celou skupinu případů stejného druhu a neurčitého počtu
- znaky:
a) stanoví, mění nebo ruší právní normy
b) stanoví obsah právní normy
c) dávají právní normě všeobecnou právní sílu
2. Soudní a správní precedenty
- první rozhodnutí státního orgánu (většinou soudu) v dané věci
- musí jít o případ zdroji práva dosud neregulovaný, takové první rozhodnutí a odůvodnění soudu je do budoucna závazné pro soudy stejného a nižšího stupně
3. Právní obyčeje
- nejstarší pramen práva, vznikl v počátcích formování státu
- aby by pramenem práva musí:
a) být dlouhodobě užívaný na určitém území
b) konkrétně stanovit určité chování a obyčej
c) ho státní orgány aplikovat – uplatňovat donucení při jejich porušení
- je formou „živelné“ tvorby práva, je pramenem vnitrostátního a mezinárodního práva
- nyní je nepraktický, je uplatnitelný jen v období pomalého vývoje společnosti
4. Normativní smlouvy
- nabývají významu, pokud obsahují obecná pravidla chování, tj. regulují určitou skupinu případů stejného typu a neurčitého počtu
- druhy:
a) vnitrostátní → tzv. kolektivní smlouvy, publikace ve sbírce zákonů nebo věstnících ministerstev
b) mezinárodní → vzájemné ujednání různých států
PRÁVNÍ SYSTÉMY
a) kontinentálně evropský - pramenem práva je zákon, tj. normativní právní akt nejvyššího orgánu státní moci
- navazuje na německou koncepci Rechstaat z 19. století
- právní řád obsahuje garance proti porušování subjektivních práv
- stát je institucí s přesně vymezenými pravomocemi
- principy právního státu: politický pluralismus (společenský systém s více politickými stranami), omezená vláda, dělba moci, suverenita lidu, konsensus (souhlas všech)
b) anglosaský–angloamerický - pramenem práva jsou precedenty a právní obyčeje
- právo je nad státem
- právo není výtvorem státu, ale vzniká nezávisle na státu
- sestává ze dvou větvích, založených na doktrínách panství práva a povinnost právního procesu
c) islámský - pramenem práva je svatá kniha Korán
- právo je neměnné, je původu božího a nikdo není povolán je měnit, rušit či doplňovat
d) systém tradičních a náboženských práv - pramenem práva jsou obyčejové a náboženské normy
- postaveno na zvykovém základě
- různé právní systémy, ty nemají jednotný historický původ
- jsou to regionální geograficky vymezené systémy (Indonésie, Indie, Afrika)
Žádné komentáře:
Okomentovat