Dědická nezpůsobilost
Nedědí ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům a nebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy.
Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.
- dědická nezpůsobilost je tedy dána ze zákona na rozdíl od vydědění
- netýká se nedbalostního trestného činu, pouze úmyslného
- odpuštění nemusí mít zvláštní formu, může vyplývat i jen z chování zůstavitele k pachateli (následné dokazování u soudu)
- zavrženíhodné jednání proti poslední vůli zůstavitele je např. falšování nebo zatajení závěti
Vydědění
Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže:
a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech
b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl
- pokud není tato pomoc nebo zájem umožněn, listina o vydědění je neplatná (pomoc, která není umožněna také pravděpodobně není potřebná)
c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku
- tento TČ může být proti komukoli narozdíl od dědické nezpůsobilosti
d) trvale vede nezřízený život
Při dědění ze zákona je neopominutelný dědic pouze potomek – proto lze jen potomka za určitých okolností vydědit – dáno taxativním výčtem v zákoně.
Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na potomky vyděděných potomků.
V listině musí být uveden důvod vydědění.
Žádné komentáře:
Okomentovat