– ZÁSADA VEŘEJNOSTI
– čl. 38 odst. 2 L; § 2 odst. 10 TŘ
– při soudním projednávání trestních věcí jsou oprávněny být přítomny jak subjekty (strany) trestního řízení, tak i jiní posluchači
– prostředek kontroly občanů nad výkonem trestního soudnictví; také je zárukou pro obžalo-vaného a nástrojem k plnění výchovných funkcí soudu i jiným osobám
– veřejné je hlavní líčení a veřejné zasedání
– veřejnost může být vyloučena jedině v případech stanovených zákonem:
– pro ohrožení tajemství chráněného zvláštním zákonem – § 200 odst. 1
– pro ohrožení nerušeného průběhu jednání – § 200 odst. 1
– pro ohrožení mravnosti – § 200 odst. 1
– pro ohrožení bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu svědka – § 200 odst. 1
– § 52, 53 a 54 ZSVM
– rozsudek je nutné vždy vyhlásit veřejně
– výjimkou ze zásady veřejnosti je trestní příkaz
– ZÁSADA VYHLEDÁVACÍ
– konkretizuje zásadu oficiality v důkazním řízení; § 2 odst. 5
– orgány činné v trestním řízení jsou povinny zjišťovat závažné skutečnosti, ať svědčí v neprospěch či ve prospěch obviněného (obžalovaného), z úřední povinnosti (i bez návrhu stran)
– strany mohou být i nečinné, to ale nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti zjišťovat relevantní skutečnosti = stranám se neukládá důkazní břemeno
– neuplatňuje se stejně ve všech stadiích trestního řízení:
– přípravné řízení – vyhledávací zásada je tu plně zachována = zjišťování skutečností svědčících ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se řízení vede
– řízení před soudem – zvýrazněna role stran při zjišťování skutkového stavu = státní zástupce a obviněný mohou navrhnout a provádět důkazy na podporu svých tvrzení
Žádné komentáře:
Okomentovat