11. Jednotlivé důkazní prostředky
– výpověď obviněného
– je to jeden z nejdůležitějších důkazních prostředků; má na rozdíl od ostatních výrazně subjektivní povahu
– obviněný není povinen vypovídat X na rozdíl od svědka
– nemá ani povinnost uvádět pravdivé skutečnosti – pouze je omezen nebezpečím stíhání pro TČ křivého obvinění (lživá výpověď tedy není trestným činem křivé výpovědi)
– doznání obviněného nezbavuje vyslýchajícího povinnosti přezkoumat a ověřit všechny okolnosti případu
– je nutné rozlišovat mezi vyjádřením učiněnými obviněným mimo trestní řízení X a vyjádřeními obviněného, která mohou sloužit jako důkazní prostředek = např. když obviněný vinu popírá, ale znalci – psychiatrovi učiní doznání => nelze to považovat za procesně způsobilé doznání;…
– procesní postup provádění výslechu upravuje § 90 – 93; 95; § 207 – 208; § 214 – 215
– přítomnost obviněného se zajišťuje jeho předvoláním, popř. předvedením
– p r o v á d ě n í v ý s l e c h u :
– část ad generalia:
– zjištění osobních dat obviněného (= totožnost; rodinné, majetkové a výdělkové poměry a předchozí tresty)
– objasnění podstaty obvinění
– poučení obviněného o jeho právech
– část ad specialia:
– monolog – obviněnému musí být nejprve umožněno, aby o věci sám souvisle vypo-vídal
– dialog – otázky kladené obviněnému po jeho souvislé výpovědi => cílem je doplnit některé okolnosti; odstranit nejasnosti a rozpory; prověrka pravdivosti výpovědi a věrohodnosti obviněného
– pravidla k vyloučení nežádoucího ovlivňování výpovědi:
– zákaz jakéhokoli donucování obviněného k výpovědi nebo k doznání a povinnost šetřit při výslechu jeho osobnosti – § 92 odst. 1
– zákaz otázek úskočných (kapciózních) a navádějících (sugestivních) – § 92 odst. 3
– je-li obviněných v téže věci více, vyslýchají se odděleně – § 91 odst. 2
– o výpovědi obviněného se vyhotovuje protokol – § 95
– před soudem v hlavním líčení se výslech obžalovaného koná po přednesení obžaloby => § 207 – 208; § 214 – 215
Žádné komentáře:
Okomentovat