2) Mezinárodní obyčeje
Obyčej se skládá ze dvou částí: usus longaevus + opinio iuris.
Usus longaevus – dlouhodobá kvalifikovaná praxe subjektů MPV. Tato praxe musí být:
- opakovaná
- stejnorodá
- nepřetržitá
- rozšířená
- reprezentativní
- dlouhodobá
Opinio iuris – subjektivní prvek. Jedná se o přesvědčení subjektů o právní závaznosti pravidla chování. Usuzujeme na ně ve chvíli, kdy pravidlo uplatňují i subjekty, pro něž je pravidlo nevýhodné.
3) Obecné zásady právní
- zásady, které mají širokou obecnou platnost
- mají původ ve vnitrostátních právních řádech, jsou odvozeny z vnitrostátního práva a právní praxe.
- Musí být převoditelné do mezinárodního práva (např. zásada – smlouvy jsou závazné)
- Jedná se o prameny doplňkové.
4) Soudní rozhodnutí
- pramen materiální a doplňkový
- zásadní význam mají výroky mezinárodních soudů
- uplatňují se při protestu, kdy zjišťujeme obsah nepsaných pravidel
- význam při systemizaci pravidel MPV
Žádné komentáře:
Okomentovat