VIII.2 Právnícké osoby

VIII.2.1 osobního statutu – státní příslušnost právnických osob


Kritéria pro určení osobního statutu právnické osoby

 Zásada inkorporační (uplatnění i v ČR)

právní řád, na jehož základě byla právnická osoba zřízena ( založena)



 Zásada sídla

Kde má osoba své skutečné (nikoli jen statutární) sídlo



Účast na zakládání právnických osob v jiných státech

Ustanovení §24 obch.zák. dokonce umožňuje, aby právnická osoba s účastní zahraniční osoby byla založena i podle jiného než českého práva. (ve skutečnosti je i tak zakládána podle českého práva – podle §24) – týká se pouze založení PO

 vztahy mezi společníky; vztahy mezi společníkem a PO a jeji vnitřní poměry; ručení společníka vůči třetí osobě, avšak s tím omezením, že se použije české právo, jestliže toto ručení je podle cizího práva nižší, než jak stanoví české práva

Jiné otázky se cizím právem neřídí, tzn. zejména vznik /zápisem do obch. rejstříku/, právní forma a zánik právnické osoby se řídí českým právem



Meze použití osobního statutu právnické osoby

Osobní statut PO rozhoduje o :

zda je určitý útvar právnickou osobou, název PO, kterými orgány PO činí právnické úkony, vnitřní právní poměry a organizační záležitosti..



Je-li určitý zahraniční útvar podle svého osobního statutu právnickou osobou, vyplývá z ustanovení §§22 a 21/2 obch. zák, že se bez dalšího uznává za právnickou osobu i v oblasti českého právního řádu.



VIII.3 Právní úkony

 Platnost či neplatnost PÚ se řídí stejným právem, jako účinky PÚ



Jednotný statut pro platnost a účinky právního úkonu. – Platnost právního úkonu včetně následků jeho neplatnosti a účinky právního úkonu se řídí zásadně týmž právem. Výjimky z toho jsou, je-li to stanoveno nebo nezbytné k rozumného upořádání vztahů



Znamená to, že zásadně právní řád, který se pro určitý právní poměr určí na základě kolizní normy pro něj stanovené, upravuje i otázku platnosti včetně následků neplatnosti právního úkonu, z něhož právní poměr vznikl



Formy právního úkonu:

Forma právního úkonu se nemusí vždy řídit stejným právem jako platnost a účinky právního úkonu, i když ZMPS i pro ni stanoví na prvém místě právě použití tohoto stejného práva, jak to odpovídá spojení obsahu a formy právního úkonu. Jinak postačí, bylo-li, co se týče formy, učiněno zadost právu místa, kde došlo k projevu vůle.



1) stejným právem jako platnost a účinky právního úkonu – (hraniční určovatel – lex causae)

2) subidiárně právem místa, kde došlo k projevu vůle (lex loci)



 subsidiární použití práva místa pro formu právního úkonu je přípustné, jen jestliže právní řád, jimž se řídí smlouva, nepředepisuje písemnou formu úkonu jako podmínku jeho platnosti



Zvláštní kolizní normy stanoví ZMPS pro formu závěti a jejího zrušení §18 ZMPS a pro formu uzavření manželství