c) příčinná souvislost mezi A a B,
d) někdy i zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti.
První tři předpoklady jsou objektivní povahy, čtvrtý – nikoliv však obligatorní – subjektivní povahy.
Obecná úprava spočívající na principu předpokládaného zavinění konkrétně znamená, že porušení právní povinnosti dále vznik a výši škody a konečně, že vzniklá škoda a její výše jsou s porušením právní povinnosti v příčinné souvislosti, prokazuje v konkrétním případě poškozený, že tedy ve všech těchto směrech spočívá v důkazní povinnost a důkazní břemeno na něm. Ručitel právní povinnost, jenž způsobil škodu, se musí vyvinit (exkulpovat), neprovede-li tedy úspěšně důkaz o svém vyvinění, bude za nastalou škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, odpovídat, jeho zavinění se tedy předpokládá (prezumuje).
Občanské právo ze závažných důvodů spojuje vznik odpovědnosti za škodu, konkrétně jen určitou zákonem kvalifikovanou škodnou událostí bez zřetele k zvinění či k protiprávnímu úkonu škůdce, resp. odpovědného subjektu. Tato odpovědnost je označována jako zvýšená nebo-li přísná. Vzniklé škody, při nichž hrozí okolí zvýšené nebezpečí škod na zdraví, životě a majetku a dále, že důkaz o zaviněném protiprávním úkonu škůdce resp. odpovědného subjektu či o jeho protiprávním úkonu, někdy dokonce vůbec o příčině vzniklé škody byl a zůstává pro poškozeného obtížný a někdy i nemožný. Hovoří se střídavě o odpovědnosti za škodu založené na objektivním principu, o odpovědnosti za výsledek nebo za náhodu či za škodlivé nebo profesionální riziko, též za ohrožení nebo o odpovědnosti bez zavinění.
Žádné komentáře:
Okomentovat