O obchodním právu lze hovořit též buď v subjektivním smyslu nebo ve smyslu objektivním.
České obchodní právo vychází z kombinace obou těchto principů a obchodní zákoník ve své závazkové části upravuje jak vztahy mezi podnikateli, tak i určité věcně vymezené vztahy bez ohledu na jejich subjekty.
Veřejné a soukromé právo
Rozlišování právních odvětví na veřejnoprávní a soukromoprávní je v kontinentální právní kultuře stejně tak tradiční a letité, jako nepřesné, sporné a teoreticky stěží dokazatelné.
Z hlediska kvantitativního lze většinu norem obchodního práva zařadit do skupiny tzv. norem soukromoprávních. Z hlediska kvalitativního je však obchodní právo profilováno též výraznými tzv. veřejnoprávními úpravami, které se často prolínají s tzv. soukromoprávními normami a tvoří s nimi nezřídka obtížně vnitřně diferencovatelný funkčně jednotný celek.
Obchodní právo je možno považovat za účelově vytvořený soubor veřejnoprávních i soukromoprávních norem, týkajících se obchodů a / nebo obchodníků.
Hospodářské právo
Pod tímto označením se dnes obvykle skrývá ona veřejnoprávní část ze smíšeného a funkčně jednotného souboru obchodně právních norem. Obchodní právo v širším smyslu pak zahrnuje soukromoprávní i veřejnoprávní úpravu.
Žádné komentáře:
Okomentovat