Subjektivní předpoklad odpovědnosti za škodu v občanské právu tvoří zavinění. Lze je charakterizovat jako psychický vztah odpovědného subjektu k vlastnímu úkonu, který se přičiní objektivnímu právu nebo-li k protiprávnímu úkonu, jakož i ke škodě jako výsledku tohoto protiprávního úkonu. Je patrno, že zavinění předpokládá, aby si byl určitý subjekt vědom, a tudíž mohl posoudit své chování a jeho následky a zároveň, aby dovedl toto své chování ovládnout a určovat je. Existují-li na straně subjektu psychické – subjektivní předpoklady, tj. je-li subjekt schopen posoudit své chování a jeho protiprávnost a zároveň schopen určitou variantu svého chování odpovídající právu zvolit, lze usuzovat, že takový subjekt je způsobilý k zavinění resp., že mu lze přičíst zavinění. Za těchto podmínek je morální a spravedlivé, aby takový subjekt všude tam, kde je odpovědnost v občanském právu založena na principu zavinění, za způsobenou škodu odpovídal.
Na různém utváření prvků vědění a vůle jsou založeny různé formy a stupně zavinění:
a) úmysl, a to:
- přímý, kdy jednající chtěl škodu způsobit,
- eventuální resp., nepřímý, kdy jednající věděl, že může škodu způsobit a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn.
Žádné komentáře:
Okomentovat