Zvuková stránka jazyka: zkoumá ji věda fonetika a fonologie (o tom jak a kde zvuk při řeči vzniká) - zabývá se
složkami mluvení = dýchání - tvorbou lidského hlasu pomocí hlasivek a mluvidel (mluvidla = hlasivky, hltan a resonanční dutiny) - artikulací (výslovností)
a) základní prostředky zvukové stránky věty:
1) melodie = změna výšky hlasu podle druhu věty
- klesavá melodie = věta oznamovací, žádací, otázka doplňovací
- stoupavá melodie = věta tázací
2) pauza = dělí delší a složitější věty na kratší zvukové nebo významové celky => vzniká frázování = větné úseky pomáhající pochopit obsah
3) větný přízvuk = na některém slově ve větě (v klidných větách na konci, ve vzrušených větách na začátku) x x nebo na kterémkoliv slově - při důrazu
4) zabarvení hlasu
5) tempo řeči
b) výslovnost = ovlivňuje sdělnost textu, psaná podoba se ale liší od mluvené => dochází nebo může docházet ke zkreslení:
- u samohlásek = nutnost dodržet délku samohlásek - zkracování působí nedbale (půjdu - pudu)
- prodlužování působí vulgárně (pivo - pívo)
- u souhlásek
- spodoba znělosti (asimilace) = mění se výslovnost při setkání hlásky znělé a neznělé - obě se pak vyslovují
- zněle: sbor - zbor
- nezněle: zpěv - spjev
- znělost / neznělost výslovnosti se řídí podle druhé souhlásky
- splývání souhlásek = u dvou stejných sousedních souhlásek (vinný, rozzlobit, ...) x nesplývají tam, kde hlásky rozlišují význam slov (raci x racci)
- vypouštění souhlásek = u obtížných jazykových skupin (jsou, jablka) nebo v nedbalé výslovnosti
c) výslovnostní styly:
1. pečlivá, slavnostní výslovnost = slavnostní projevy, umělecký přednes, ztížené akustické podmínky
2. neutrální, základní = ve veřejných mluvených projevech, dochází k určitému zkreslení (TV, rozhlas, škola)
3. běžná, hovorová = v denním styku, velká nepřesnost ve výslovnosti
4. nedbalá, nespisovná = většinou záměrná (= postoj lidí), může vést ke změně významu (např. u adolescentů)
Žádné komentáře:
Okomentovat