- divadlo je založeno na základě dialogu, během kterého se odehrává děj
- jedná se o jevištní předvádění před publikem
- jevištní scény a postupy
- typy: tragédie a komedie (situační, jazyková, frašky, parodie, komedie)
- vznik dramatu v Řecku (5. st. př. l. - z dionýsií, vystupuje chór a jedna postava, z té pak vzniká herec)
- Aischylos zavedl druhého herce, masky a kostýmy
- Sofokles zavedl 3. herce, vypracoval dialog
STŘEDOVĚKÉ DRAMA
- náboženské, z pašijových a mariánských her - původně měli náboženskou podobu x nakonec z chrámů pro znevažování tématiky vyloučeni - kritika sedláků (= sotie)
RENESANCE
- ohromný rozvoj dramatu
- Lope de VEGA: kolektivní drama - hlavním hrdinou je skupina lidí, hlavním námětem otázka spravedlnosti
- soudržnost kolektivu lidí se stejným zájmem, spravedlnost
- „Ovčí pramen“ - je to svobodná vesnice s komturem (správcem), který zneužívá svá práva - okrádá obyvatelstvo, zneužívá ženy => vesnice žádá o jeho výměnu x nepomáhá to => zavraždí ho => král posílá soudce, celá vesnice postavena před soud
- hrdinou není jedinec, ale kolektiv, venkovští lidé
- shakespearovské drama: v jeho hrách vystupují lidé ve stejné rovině jako šlechta, neuznává její nadřazenost, prosazuje rovnost
- jazykově dokonalý, většina her na morální otázky, velmi oblíbený, v každé hře vášně, láska, špatný člověk x nebere lidi černobíle, odmítá předsudky a fanatismus
- hry Williema Shakespeara
BAROKO
- hry do popředí x mají náboženský charakter - nákladné, co se týká předvádění, o náboženských záležitostech, hrají se ve šlechtických sídlech, o zbožnosti, vztahu člověka k Bohu
- Pedro Calderon de la BARCA: upravuje barokní divadlo
- rozdělení na jeviště a hlediště, nákladné kostýmy, róby, kočáry, koně, náročné na kulisy, zvukové a světelné efekty, ohňostroje
- hraje se od rána do večera, jedno představení za druhým - šlechta byla v přilehlých místnostech
- hry se odehrávají kolem hlavní postavy, k němu se váže děj => bez vedlejších dějů
- hry: „Život je sen“ - zamýšlí se nad životem v baroku - je předurčený bohem
- „Zaramejský rychtář“ - v duchu Lope de Vegy => kolektivní drama
KLASICISMUS
- Bolileau rozděluje směr na vysoký a nízký styl
- vysoký styl = tragédie, poezie, námětově čerpá ze života šlechty a panovníků
- nízký styl = komedie, satiry a bajky, próza
- čerpá ze života měšťanstva a buržoazie
- Pierre CORNEILLE:
- komedie: vystupují nadpřirozené bytosti, počátek situační komiky
- dramata: založena na tom, že hlavní postavy jsou silné osobnosti, dostávají se do těžké situace v důsledku historických událostí, řeší konflikt mezi službou státu a vlastním zájmem
- „Médea“, „Cid“
- Jean RACINE: „Faidra“ - drama hříšné lásky mezi matkou a nevlastním synem x on ji odmítne => ona uražena, ponížena => chce se pomstít x nakonec to neudělá, snaha se napravit
- MOLIERE: 3 typy her
1) Proti měšťanstvu: „Ze Scapinova šibalství“ - pán trápí svého sluhu Scapina x on sám má problémy s věřitely => sluha ho chce zdánlivě zachránit, nabízí mu, že jej tajně vynese v pytli z domu x předá ho věřiteli, ten ho stluče => ostuda, sluha má zadostiučinění
2) Ze šlechtického prostředí: „Misantrop“ - líčí měšťany, jak se snaží získat přízeň šlechty, je tam jeden pozorovatel => shledává, že nelze nikomu věřit, každý se o sebe musí starat sám
3) Proti církvi: „Tartuffe“ - na čas na něho uvalena klatba za tuto hru
- Tartuffe příslušník církve x nechová se jako duchovní - využívá své ovečky. Vloudí se do rodiny měšťana Orgona, stává se jeho osobním rádcem a přítelem, zabydlí se u nich x svádí paní Orgonovou x ona ho prohlédne => on to narafičí tak, aby to vypadalo, že ona sváděla jeho, on nakonec svede dceru => Orgon mu v závěti připíše veškerý majetek => rodina žádá krále o pomoc, král pomáhá
- vývoj Komedie del ARTE: zreformoval ji Carlo Goldoni
- dány jenom postavy a hlavní děj, dialogy formou improvizace + prokládány (písně, tanec, básně, vtipy …)
- typické postavy: krásná dívka Kolumbina, šibal Harlekýn, smutný ctitel Pierot, nadutý důstojník snažící se získat dívku Capitano, zámožný člověk Pantaleone
- náměty: milostné vztahy, kterým někdo brání
- typické oblečení: harlekýn - vysoký špičatý klobouk, velké okruží, barevné šaty
- bílé obličeje, černé šaty, kromě milostného páru všichni nalíčeni
- Carlo GOLDONI
- „Sluha dvou pánů“ - sluha z potřeby peněz slouží dvěma pánům (muž a žena) => mnoho úkolů, plete je => díky jeho chybám se ti dva potkávají, obnovuje se jejich milenecký vztah
- „Poprask na laguně“ - v malém rybářském městečku muži odjíždějí na moře, ženy zůstávají samy => hašteří se x přijíždí obchodník, flirtují spolu => rozchod jednoho páru kvůli pomluvám, až soudce řeší vztahy
ROMANTISMUS
- mísení žánrů (tragédie a komedie) - námětem láska, boj hrdiny se společností, špatný konec, emotivní
- Johan Wolfgang GOETHE: „Faust“ - spravedlivý svět neexistuje, je to jenom utopická myšlenka
- Fridrich SCHILLER: „Loupežníci“
- Alexandr Sergejevič PUŠKIN: „Evžen Oněgin“ - nechá se pozvat na venkov x je tam nuda => koketuje s Olgou x zamiluje se do něho Tatjana, pošle mu dopis x on musí na souboj s přítelem, zabije ho => pryč, cestuje, když se vrátí, potkává Tatjanu, vyznává jí lásku x pozdě, je už vdaná a nechce ho
- Michail Jurjevič LERMONTOV: „Maškaráda“ - veršovaná hra z prostředí nejvyšší ruské šlechty, přetvářka
- šlechtic dá ženě náhrdelník x ta ho na maškarním plese ztratí, najde ho jiná žena a dá ho jinému muži, který se vychloubá původnímu majiteli => ten rozčílen, netuší, jak to bylo
REALISMUS
- sociální problémy, popis rozdělení společnosti, chudá x bohatá, zamýšlí se nad příčinami společenského rozvrstvení
- tragikomedické hry (až černý humor)
- Nikolaj Vasilijevič GOGOL: „Revizor“
- Henrik Ibsen: „Nora“ - společenskokritická hra, nucená závislost ženy na muži
- George Bernard SHOE: „Pygmalion“ - sázka profesora fonetiky Higginse s plukovníkem Pickeringem, že člověk nese ve svém chování a řeči stopy společenské třídy, ze které pochází, a ty není možné odstranit a proto není možné dostat se výš
- profesor Higgins se vsadí, že do plesu naučí hubatou a nevychovanou květinářku Lisu Doolittlovou přiměřenému vystupování a mluvě => podaří se mu to, vyhraje x Lisa se má zase vrátit tam, odkud přišla, ale toho už ona není schopná, navíc se do profesora zamiluje, což on nevnímá => utíká k Higginsově matce, která jí nabídne přístřeší
- v závěru profesor zjišťuje, že ji má také rád x ona odchází s mladíkem z měšťanské vrstvy Fredym
AVANTGARDNÍ DIVADLO KONCE 19. - 1. pol. 20. STOLETÍ
- kořeny pro moderní divadlo - zakladatel Anton Pavlovič ČECHOV:
-zavádí do dramatu vnitřní monology postav
- „Tři sestry“, „Višňový sad“ - námětem materiální úpadek Ruské šlechty a neschopnost vyrovnat se s tím, což vede k jejímu pesimismu, rezignaci a snaze o útěk od problémů
MODERNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY
- symbolismus: užívání slov mnohoznačných, kde se původní význam pomocí metafor mění, snaha obracet významy symbolů
- impresionismus: snaha zachytit krajinu krásným popisem - vyjadřují názory a pocity x kladně - nejraději krajina při rozednění
- dekadence: = úpadek
- nepopisuje realitu - autoři popisují svoje pocity zhnusení ze společnosti
- pocity popisují obrazně pomocí přírody - popisují krajinu, která vyjadřuje jejich pocity - zvuky, obrazy
- projevují pohrdání společností - někdy ukňourané, nespokojené, naštvané
- Maurice MAETERLINCK: „Modrý pták“ - hlavními hrdiny děti chudého dřevorubce - žijí v bídě, závidí kamarádům + nechápou, proč to nemůžou mít taky
- v noci se jim zjeví modrý ptáček - provází je vzpomínkami na přátele, zemí, kdy by chtěli žít, budoucností, kterou budou žít => po probuzení se dozvídají, že žijí v lásce => mají vše, co můžou chtít
- Oscar WILDE: „Jak je důležité míti Filipa“ - Filip jako jméno i chytrost
- dva přátelé jsou studenti - ve dne studují, večer si chtějí užívat x aby nedělali ostudu rodičům, nazývají se Filipem x nakonec se zjistí, že jsou ze zámožné rodiny
- Bertold BRECHT:
- „Žebrácká opera“ - líčí boj dvou gangů v londýnské čtvrti SOHO, který uklidní až sňatek šéfa prvního gangu s dcerou šéfa 2. gangu x jejím odchodem rodina ztrácí značné příjmy => udají jejího manžela a zajistí jeho zatčení => před šibenicí ho zachrání jeno milost královny
RELATIVISMUS
- Luigy PIRANDELLO: „6 postav hledá autora“ - při zkoušce divadelní hry o rodinných vztazích se na jevišti objevuje 6 postav, jejichž životy byly předlohou pro hru => nesouhlasí se způsobem zachycení vztahů v rodině => konfrontace jejich pohledů + pohledů herce a autora
- pol. 20. stol. - Existenciální DRAMA - strach člověka o přežití, materiální zajištění, ... => vzniká absurdní drama - vychází z existenciálního x důraz na strach člověka ze společenského mechanismu - je jenom hračka v rukou mocných
Žádné komentáře:
Okomentovat