- filosofie se vyčlenila z mýtu jako samostatné myšlení a začala formulovat zásadní filosofické otázky
- v popředí zájmu svět (kosmos) a hledání jeho základu (pralátky), pralátka u všech jiná
- hýlozoisté - pralátka aktivní, je v pohybu – všichni kromě Elejské školy
- Míletská škola - snažila se o hledání základní pralátky, z níž povstává svět a která je základem všech věcí
- pralátka není jen materiálem, je oduševnělá, obdařená vnitřním zdrojem pohybu a vývoje
- Thalés z Mílétu (625 - 545 př.K.) - pralátka, základ všech jsoucen, počátek všeho je
voda, jejím zhušťováním či ředěním vznikají ostatní látky, voda má duši
- země je plochá deska, která leží na světovém oceánu a důsledkem vlnobití
vzniká zemětřesení
- Anaximandros z Milétu (610 – 546 př.K.) - za pralátku pokládal apeiron - něco
neomezeného, nezměrného, našimi smysly nepochopitelného
vznik věcí je pokus o omezení apeironu
provinění, že jsme chtěli omezit něco neomezeného - zanikání věcí
- Anaximenés - (585 – 528 př.K.) - za základní substanci považuje vzduch - neviditelný
projevuje se pohybem, chladem, teplem, zhušťováním (ochlazením) vznikají mraky, hmota, vítr, ředěním (ohříváním) oheň
- Země je plochý kotouč nesený vzduchem
více se zabýval fyzikou, přírodou než filosof. otázkami
- Pythagorejci - Pýthagorás (572 - 494 p. K.) - filosof, vědec, matematik, věřil v převtělování duší
za základní substanci považuje číslo - každé jsoucno má nějaký tvar, nějakou hranici, mez - ta je vyjádřena číslem - dá se přesně určit
- číslo nebral jako abstraktní matematický pojem, spíš jako geometrickou veličinu,
vyjadřující vztah mezi jednotlivými věcmi a jejich částmi. Existují 4 posvátná čísla:
1 - vyjádření bodu; 2 - přímka; 3 - trojúhelník; 4 - čtverec.
- vytvořil etický kodex správného způsobu života: sebezpytování, mlčenlivost, podřízení se celku, věrnost bohům, rodině, přátelům, prostota, askeze.
- zabýval se matematikou, hudbou (objevil závislost výšky tónu na délce struny).
- Filoláos, Alkmaion, Epicharmos
- Elejská škola - Xenofanés z Kolofónu (569 - 447 př. n. l.) - předchůdce Elejské školy
- jako první kritizoval antropomorfické představy o bozích
- skutečný Bůh, má-li být neomezený, musí být pouze jeden,
všeprostupující a nehybný (kdyby se hýbal, musel by vedle Boha být
ještě volný prostor, v kterém by se pohyboval) - panteistická teorie
- Paramenidés z Eleje (540 - 470 př. n. l.) - neuznává pohyb, změnu věcí, prázdný prostor
- jsoucno je jenom jedno - je trvalé, neměnné
- kdyby existovalo nebytí, existoval by prázdný prostor, do kterého by se
jsoucno mohlo přelévat, proměňovat se
rozum logicky dokazuje neexistenci pohybu x smysly nás klamou - je
třeba se řídit jednoznačnou logikou rozumu a nikoli smyslovým zdáním,
i kdyby působilo věrohodně
- Zenón z Eleje (490 – 430 př. n. l.) - snažil se obhajovat Paramenidovy myšlenky - aporie -
logické paradoxy, které mají obhájit neexistenci pohybu - Achilles a želva
- Iónská škola - Herakleitos z Efesu (540 - 480 př.K.) - filosofický spis O přírodě - základní pralátkou je oheň,
z něhož zhušťováním a ředěním vznikají světy, vše je v toku - "Panta rhei"
- zakladatel dialektiky - vývoj se děje v protikladech, mezi protiklady
neustálý boj, přesto vytváří jednotu (později rozvinul Hegel)
světový rozum – logos, po smrti se člověk navrací k logu - logos vše
prostupuje a působí jako myšlenka i v nás, pokud mu umíme naslouchat –
poznáváme v nás skrytou harmonii světa a stáváme se moudrými
duševní klid nacházíme tehdy, pokud je duše v souladu s logem
Atomisté - za pralátku považují atom
- kompromis mezi Elejskou školou a Hérakleitem - učení o neměnnost - atomy nedělitelné, věčné x
atomy se pohybují v prázdnu – nejsoucno - jejich shluky tvoří náš svět, podléhají změnám, neustále se rozpadají a tvoří, - smyslovým poznáním jsme schopni vnímat jejich shluky - věci složené, mnohost pohyb atomů podle zákonů - neexistuje náhoda, vše podléhá předurčenosti (determinismus)
- Leukippos (500 - 440 př.K.) - vše vzniká z nějakého důvodu a nutnosti
- zabývá se příčinností události - kausalita
- uznává existenci jednoho bytí, nebytí také existuje - přirovnává ho k prázdnu
- bytí lze rozdělit na malé částice - atomy - aby se mohly pohybovat, musí být prázdno
- věci vznikají slučováním atomů a zanikají jejich rozdělením - nedějí se chaoticky, ale
z určitého důvodu - logos, dějí se nutně
- Démokritos z Abdér (460 – 370 př.n.l.) - uznává koncepci určité hmotné jednoty světa, řeší problémy pohybů a determinismu
- nejjednoduššími elementy světa jsou atomy - spojovány v konglomeráty
vznik tělesa - jsou vnímatelná pouze smysly x jednotlivé atomy je nemožné
poznat smysly, ale pouze rozumem
- atomy jsou věcné, obsahově stejné x liší se tvarem, rychlostí, hmotností
- dva druhy vlastností atomů - ovlivněné - hořkost, kyselost, teplota
- neovlivněné - poloha, tíha, tvar
- pohyb je vnitřní - atomy se pohybují sami sebou nebo nárazem
- absolutní determinovanost - neexistuje náhoda x všechno má svou kausalitu
- duše složena z nejjemnějších atomů - po smrti se rozptýlí
- Empedoklés (490 – 430 př.n.l.) - za pralátku považoval 4 živly – oheň, voda, vzduch, země
jejich smícháním vznikají všechny věci
- věci jsou samy o sob ě nepohyblivé živly, které se samy uvádí do pohybu - spojují se nebo se rozlučují - působí na ně vnější síla - láska x svár
- 4 pasivní látky podléhají 2 hybným principům - láska rozděluje stejnorodé a spojuje různorodé x svár rozděluje různorodé a spojuje stejnorodé - 4 základní etapy působení lásky a sváru - vláda lásky, příchod sváru, nadvláda sváru, návrat lásky
směšuje úlohu smyslového vnímání - myslet a smyslově poznávat je totéž
- Anaxagorás (500 – 428 př.n.l.) – pralátky nemají vlastní pohyb, jsou pohybovány vnější silou: - světu vládne myslící duch, který uspořádává malé částečky
- dualista - základní jsoucno je jak hmota, tak i duch
- nús - kosmický duch - neomezený, samovládný
- věci podléhají slučování x nevznikají, nezanikají:
základní částice, ze kterých věci vznikají = tzv. „semena věcí“
Žádné komentáře:
Okomentovat