Stát v islámském chápáni je úzce spojem s islámským náboženstvím, je jím ovládán. Jediným zákonodárcem je Bůh, jediným islámským božím právem je Šaria. Islámskými učenci, interprety islámu, nazývanými Ulamá, byla postupem času vypracována soustava základních a závazných pravidel lidského chování, označována názvem Fikh. Jedná se o výklad zákonů božích, které jsou jednou provždy dané, neměnné, avšak interpretační činností Ulamá tato neměnná pravidla postupem času lze aplikovat i na přirozeně se vyvíjející vztahy ve společnosti.
Vnitřní členění práva
Kontinentální systém se v praxi rozděluje na dva podsystémy:
1. Právo veřejné – upravuje vztahy mezi fyzickými nebo právnickými osobami na straně jedné a státem na straně druhé (např. normy práva ústavního). Je pro ně typické, že v právním vztahu bývá zpravidla jeden subjekt nadřazen druhému.
2. Právo soukromé – upravuje vztahy mezi fyzickými osobami a právnickými osobami navzájem. Na rozdíl od veřejného práva vystupují subjekty většinou v rovnoprávném postavení (např. právo občanské).
Ve vnitřním slova smyslu rozdělujeme právo v našem pojetí na řadu právních odvětví. Některá z nich patří do podsystému práva veřejného, jiná do podsystému práva soukromého, existují i právní odvětví smíšená.
Žádné komentáře:
Okomentovat