- z lat. societas = společnost + řec. logos = věda
- věda o lidské společnosti a o sociálních jevech - snaží se odhalit zákonitosti, jimiž se společnost řídí
- impulsem rozpad tradiční feudální stavovské společnosti a přechod k kapitalistickému tržnímu systému
- zakladatelem francouzský pozitivistický filozof August Comte (1839) - dal jí název a stanovil její základní úkoly
- předmětem sociologie není člověk jako individuum (jako v psychologii), ale člověk v různých sociálních skupinách
- úzký vztah k ostatním společenským vědám, nejvíce se překrývá se sociální psychologií
- spjata s filozofií (vydělila se z ní), souvisí s historií, ekonomií, politologií, vztah k exaktním vědám (logika, statistika)
Struktura sociologie – obecná sociologie - poskytuje obecný, teoretický základ, vysvětlení základních pojmů, stanoví
předmět zkoumání, předkládá metody zkoumání, zkoumá sociální procesy, sociální vazby, společenské pospolitosti
- aplikovaná sociologie - sociologie národů, etnik, mládeže, měst, venkova, rodin, médií, politiky
Vývoj sociologie – protosociologie - antika - po rozpadu rodového zřízení ve starověkém Řecku se společnost začala
více organizovat. Platón uznával aristokracii (vláda filozofa nebo filozofů). Aristoteles uznával demokracii s výhradou nebránit lidem zbohatnout.
- novověk - T. Hobbes - přirozeném stavu společnosti všichni lidé prosazují své
egoistické zájmy, stát má za funkci tuto společnost organizovat do smysluplného fungování. Morálka není člověku vrozená a vytváří se až organizováním společnosti.
- J. Locke - ve společnosti vládne tzv. přirozená harmonie, stát má za
funkci jí pouze udržovat a chránit.
- J. J. Rousseau - společenská smlouva - jednotlivci se nezbavují svých
práv, ale podřizují se zákonu, který sami vytvořili, lidé tedy delegují svá práva na reprezentanty, rozvíjí se svoboda a rovnost a vytváří se lidský svět, který je nad světem přírody - společnost je tedy lidské dílo.
- klasické období - (40. léta 19. stol. - 20. léta 20. stol.) - velké teoretické systémy, vznik celé řady teorií - vysvětlení společenského života přímo z přírodních podmínek, z rasové
předurčenosti jednotlivých společností, z psychických dispozic jedinců nebo celků
inspirované darwinismem, rozvojem fyziky, chemie a psychologie
- Karel Marx - analýza raného kapitalismu, teorie tříd a třídního boje
1844 Ekonomicko-filozofické rukopisy - analýza odcizení dělníka svému vlastnímu výrobku, Kapitál - ekonomická determinace společnosti, rozlišuje tzv. základnu - ekonomický provoz společnosti, a nadstavbu – např. právo, politika, kultura, školství
- Emile Durkheim - vysvětlení sociálních jevů bez pomoci psychologických či biologických činitelů, teorie dělby práce, zabýval se i sebevraždou - chápána jako oslabená účast člověka na životě skupiny, jako oslabený vztah ke skupinovým normám, rozlišuje 3 druhy sebevražd - egoistická (vydírání sebevraždou)
- patologická (zlomená psychika člověka)
- altroistická (oběť pro někoho)
- Herbert Spencer - nejen příroda, ale i sociální jevy podléhají zákonům evoluce
společnost chápal jako organismus, který se vyvíjí stejnosměrným, pravidelně vzrůstajícím pohybem od jednoduchých forem k složitým
- Georg Simmel - role peněz a módy v lidském životě, městský způsob života
- Vilfredo Pareto - definoval sociologii jako vědu o lidském jednání - převládá prý nelogické jednání, rozebírá zpětnou racionalizaci čili dodatečné zdůvodnění nelogického jednání, autor teorie elit - skupin ovládajících společnost částečně silou, částečně přesvědčováním a manipulací, typy elit - politická (vláda), průmyslová
- vojenská, obchodní, duchovní
„koloběh elit“ - jádro politického dění, dějiny jsou hřbitovem kdysi úspěšných elit
Paretovy myšlenky byly později zneužity Mussoliniho fašistickou ideologií
Max Weber - zkoumal otázky racionality a byrokracie, položil základy moderního sociologického uvažování o politice, vznik kapitalismu z principů protestantské etiky, rozlišoval 3 druhy panství - charismatické
- tradiční (absolutní vládce)
- byrokracie - účelově racionální organizace společnosti prostřednictvím úřadů, podle Webera nejvyspělejší řízení společnosti - ideální typ řízení
znaky - přesné rozdělení kompetencí úředníků
- hierarchie (stupňovitost, vyšší, nižší úředník)
- oddělení soukromé sféry od úřední
- odborné vzdělání, věcnost a neosobnost výkonu
- disciplína a kontrola
pro Evropu je příznačný proces racionality projevující se v nejrůznějších oblastech života, Weber tento proces staví do kontrastu s mimoevropskými společnostmi
teorie sociální stratifikace - rozlišoval - třídy (ekonomické kritérium)
- strany (určeny politicky)
- stavy (způsob života, prestiž, ctnost)
- 1. polovina 20. stol. - intenzivní rozvoj sociologie - v USA poprvé realizovány empirické výzkumy
sociologie se přesouvá z vědeckých institucí „ na ulici“, zkoumá konkrétní problémy, nejprve sociálně patologické jevy - prostituce, alkoholismus, nezaměstnanost, později i běžné jevy - socializační proces, prostorové rozmístění obyvatel ve městě, utváření rasových vztahů a předsudků
sociologie tak přecházela od makro-strukturálních problémů (společnost jako celek a velké skupiny)
k mikro-strukturálních (vzájemné vztahy a interakce mezi lidmi v malých skupinách)
mění se i funkce sociologie - z akademické, teoretické disciplíny se v obor prakticky použitelný
sociologové - stávají se experty, poradci, sociálními pracovníky
- změna výzkumných metod - vzniká např. řízený rozhovor, pozorování, sociometrické testy
- rozvoj techniky výzkumu veřejného mínění, masových médií apod.
realizovány 1. velké empirické výzkumy všech oblastí společenského života
- Frankfurtská škola - vznik 1931 - Max Horkheimer se ujal vedení ústavu pro sociální výzkum ve Frankfurtu nad Mohanem, současně začíná vycházet časopis pro sociální výzkum
- zaměření - význam veřejného mínění
- podnikové sociologie
- sociologie výchovy
- Max Horkheimer - Dialektika osvícenství
- T. W. Adorno - sociolog hudby, Negativní dialektika
- H. Marcuse - Jednorozměrný člověk
- E. Fromm - Mít či být (kritika konzumní společnosti, z konzumnosti
vyplývají špatné mezilidské vztahy a hrozí ekologická katastrofa, v moderních společnostech převažuje orientace na majetek, zisk, sláva, sexuální požitky, moc, za což člověk platí úpadkem morálky, úzkostí, stresem - nemůže být nikdy šťastný, je třeba radikální charakterové změny, stát se člověkem, který se řídí svědomím a zodpovědností k sobě i ostatním
- přelom 60. a 70. let - v moderní sociologii dochází k podstatné přeměně, pokusy budovat sociologii nikoli systémově (od celku přecházet k jedinci), ale naopak od konkrétních lidí a jejich vztahů přecházet k větším sociálním celkům - ústřední téma - jak konkrétní lidé vnímají sociální svět
ve středu pozornosti každodennost, všední život obyčejného člověka
vzniká vnitřně velmi různorodá interpretativní sociologie - existuje vedle standardní empirické sociologie i vedle teoretických pokusů
- D. Riesman - Osamělý dav - rozlišuje vnější orientaci člověka - řídí se vnějšími hodnotami a normami, víc podléhá vnějším požadavkům x vnitřně řízený člověk - řídí se svými vlastními hodnotami a normami, je stabilnější a spolehlivější
- Wright Mills - Mocenská elita (teorie, že v poválečné Americe vládne přes prezidentský systém politicko-vojenský průmyslový komplex elit)
- Sociologická imaginace - zabývá se kritikou Parsonsovi teorie stratifikace (příliš abstraktní a nezabývá se všemi starostmi lidí), hledá místo člověka v dějinách (civilizace má některé negativní aspekty, protože přeorganizovaná společnost umenšuje lidskou svobodu)
- Karl Raimond Popper - představitel konservatismu, ukazuje tradiční a osvědčené hodnoty, kterými by se společnosti měli řídit, proti marxistické revoluci
- současnou sociologii lze chápat jako vědu , v níž vedle sebe existují ve vztahu vzájemného působení i soutěže odlišné pohledy na sociální svět
zabývá se především - vztahem jednotlivce ke společnosti
- politickými režimy
- kulturou a ekologií
- Čeští sociologové - Jan Keller – zakladatel sociologického nakladatelství Slon, Úvod do sociologie
- Miloslav Petrusek - děkan fakulty sociálních věd v Praze
člověk jako sociální bytost - základním problémem pojetí člověka je chápání váhy a významu člověka jako živočicha
a jako společenské bytosti - chápání proporcí biologické a sociální podstaty člověka
- 18. stol. - pokus vysvětlit člověka modelem individuálního pastevce či lovce → chyba
- náš prapředek zcela náležel k přírodě a nijak se z ní nevyděloval, nemohl začít dějiny
lidského rodu jako izolovaný jednotlivec, byl vybaven určitými přírodními vlastnostmi,
které tvořily základ jeho budoucího výboje jako bytosti společenské, dějinné a kulturní
společenská podstata člověka - jedinec se rodí jako organismus s určitými vlohami, nadáním a zděděnými vlastnostmi,
ale rozvíjet a zdokonalovat je může jedině ve společnosti a prostřednictvím společnosti
- lidská podstata není dána automaticky, „člověkem“ se musíme stát až ve společnosti
- tento proces se nazývá zespolečenštění, socializace člověka - dochází k ní hrou, učením a vzděláváním, napodobováním a přejímáním sociálních rolí
- mimo společnost nemůže vzniknout lidská bytost ani jako individuum, ani jako účastník kulturního, dějinného a společenského stupně rozvoje lidí
- S. Freud chápe člověka jako biologickou, pudovou bytost - v člověku je hlavní sexuální energie, kterou společenské zařazení člověka omezuje - důsledkem konflikt mezi přirozeností člověka a jeho sociálním vývojem
výchozí momenty lidské existence - práce - opakovaná existenční činnost, má své důsledky, které podmiňují
společenský, historický a kulturní vývoj člověka - v práci člověk vytváří výrobní
nástroje a nové potřeby, které už překračují hranice základních, biologických potřeb
- jazyk a lidské vědomí - v procesu pracovní praktické činnosti vznikl jazyk jako nástroj dorozumívání lidí a nakonec i lidské vědomí - lidé vždy znali to, co dělali
- náboženství - s rozvojem lidského vědomí vzniká i víra, náboženství - člověk hledá odpověď na otázku, proč žije, pozemský život je konečný atd. - v náboženství nachází odpověď na problémy, které překračují jeho bezprostřední zkušenost
sociální pozice a role - obecně člověk žije ve společnosti jako bytost zaujímající v ní určitou konkrétní sociální pozici
- používá se i pojem status člověka - místo člověka ve společenském žebříčku
- sociální pozice vyjadřuje místo, které jednotlivec objektivně zaujímá ve společnosti
- jedinci, kteří zaujímají určité sociální pozice, v nich zároveň vstupují do kontaktů s druhými, vzájemně na sebe působí, navazují vzájemné vztahy
- chování se řídí určitými normami, je vzájemně očekáváno, nabývá relativně ustálené podoby
- ustálená a očekávaná chování se nazývají rolemi - společenská role je způsob jednání, který je ostatními členy společenské skupiny za jisté sociální situace očekáván
- chování člověka pak ukazuje, jak požadavky určité role plní
- dělení společenských rolí - skupinové - vedoucí zájmového kroužku, skautského oddílu…
- individuální - syn,dcera, otec, matka…
- krátkodobé (student) x trvalé (rodič, sourozenec)
- z množství rolí, které člověk ve společnosti hraje, vyplývá i možnost konfliktu mezi nimi - konflikt role ženy-matky a její profesionální role v zaměstnání
- role nejsou absolutně závazné - člověk může hrát roli s různým stupněm ztotožnění x může roli třeba i odmítnout, pak lze očekávat trest
- role jsou společensky vytvářeny a kontrolovány - většina lidí hraje role ve společnosti automaticky, samozřejmě, protože role jsou také společensky schvalovány a odměňovány
- pojem role v sociologii - práce amerického antropologa R.Lintona (1893- 1953)
- významný zdroj koncepce role - americký filosof G.H.Mead
který teorii přejímání a hraní rolí učinil součástí své teorie
zespolečenštění člověka a vzniku sociálního „já“
- k rozšíření teorie role v sociologii přispěl i T.Parsons
- od 30. let 20.stol. se v sociologii prosazuje pojetí člověka jako bytosti, která ve společnosti hraje
množství sociálních rolí (v souvislosti s množstvím sociálních pozic v konkrétní společnosti)
- role je chápána jako souhrn očekávaného, závazného chování od nositele dané sociální pozice
- socializace - proces začleňování jedince do společnosti - celoživotní, nekončí s dosažením dospělosti
- dochází k ní od dětství - hrou, učením a napodobováním, přejímáním společenských rolí
- probíhá postupně v rodině, ve škole, vrstevnických skupinách, v zaměstnání, působením umění, médií…
- někdy má podobu záměrného působení - např. dítě učíme pozdravit
- dochází k ní i nezáměrně, živelně - působení filmů, reklam, knih, ale také vzorů dospělých
- sociální útvary - do společnosti, v níž žijeme, jsme zařazeni prostřednictvím sociálních útvarů, seskupení a skupin
- jejich členy se stáváme už při svém narození bez vlastní volby - později i z vlastního rozhodnutí
- obyvatelstvo - určité množství lidí žijících v určitém státě, městě, vesnici
- masa - velké množství lidí, kteří se spojují k určité aktivitě na základě zájmů
- agregát - dočasný shluk lidí, kteří k sobě nemají žádné předcházející vazby - lidé čekající na zastávce
- podobné rysy může mít i publikum, obecenstvo či posluchačstvo
- dav - seskupení většího množství lidí na určitém místě, jednání davu bývá silně ovlivněno emocemi
- podle převládajícího způsobu aktivity bývají davy různě členěny
- agresivní - útočí, terorizuje, bouří se proti pořádku, zákonům
- prchající - vzniká hlavně v případě ohrožení
- expresivní - vyjadřuje své názory pochvalné nebo odmítavé – demonstrace
- sociální skupiny - ve společnosti existuje velké množství skupin a tedy i celá řada kritérií pro jejich třídění
- podle velikosti - malé - od 3 do 20-30 členů
- velké - 20 a více členů
- takové rozlišení někteří sociologové kritizují
- malá skupina je taková, kdy se navzájem všichni mohou znát a stýkat se osobně
- podle typu vazby - formální - předem určeny předpisy, pravidla, normy - převládá funkční vztah
mezi členy - pracovní tým, vojenský útvar
- neformální - tvořeny z vlastní iniciativy členů, ti se navíc znají, mají k sobě
blízký vztah - skupina přátel, zájmové kroužky
- podle míry vlivu - primární - rozhodující vliv na utváření osobnosti člověka - rodina, sousedství
- sekundární - mají význam pro pokračování socializace člověka - sociální vrstva
- referenční - skupina, k níž jednotlivec patří a ztotožňuje se s ní nebo skupina
cizí, k níž se jedinec vztahuje, sympatizuje s ní a chtěl by být jejím členem
sociální struktura - relativně stabilní síť vztahů jedinců, pozic, rolí, sociálních seskupení různého typu
- můžeme sledovat v rámci celé společnosti nebo určité oblasti - obce nebo podniku, školy, třídy
- mikrosociologie - studium malých skupin a jejich vnitřních vztahů, postavení a úloh jednotlivců
- makrosociologie - studium velkých skupin a celých společností
- 1. krok popisu společnosti - popis její diferenciace, členění
- lze najít mnoho diferenciačních kritérií, dle nichž lze lidi zařadit do určité kategorie nebo seskupení
- sociologicky důležité jsou zejména rozdíly, které jsou spjaty s odlišností chování, zájmů, názorů
(souvisí s formováním skupin lidí, mezi nimiž vzniká vědomí sounáležitosti - generační skupiny)
- diferenciace společnosti - horizontální - dělení na kategorie, seskupení, u nichž nelze stanovit, která
jsou vyšší či nižší, lepší či horší - obyvatelé různých okresů
- členění společnosti podle pohlaví
- vertikální - společenská nerovnost - nerovná práva, rozdíly v zaměstnání
- členění podle kritérií „vyšší - nižší“ - příjem, vzdělání
- v rámci sociální struktury rozlišujeme tzv. strukturní řezy společnosti
- sociodemografická struktura - odlišnost postavení, rolí mužů a žen, prosazování zájmů, feminismus,
sociální zvláštnost věkových skupin, vztahy mezi generacemi
- struktura etnických a národnostních vztahů - odlišnosti různých kultur, vztahy a problémy skupin
- profesní struktura - zahrnuje dělení a vztahy lidí podle hlediska dělby práce, povolání, kvalifikace
- struktura příjmu a majetku - postavení v systému vlastnictví, rozlišování životní úrovně
- sociokulturní diferenciace - zahrnuje vztahy odlišnosti stylu života, trávení volného času
- mocenská struktura - prostupuje téměř všechny oblasti lidského života, je spjatá zejména s dělbou a
koordinací práce - např. ředitel - úředník - dělník a s politickým systémem
- ekologická struktura - zahrnuje prostorové rozložení obyvatelstva, různých skupin + vztahy
k přírodnímu, umělému i sociálnímu prostředí
- sociologové studují nejen jednotlivé typy struktur, ale i vztahy mezi nimi, vzájemné souvislosti (v daném okamžiku i ve vývoji), např. to, jakým způsobem mohou lidé v určité struktuře zaujímat své místo a jak je mohou eventuálně měnit
- pohyb mezi sociálními pozicemi ve společenské struktuře se nazývá sociální mobilita
- mobilita horizontální - nemění se postavení na společenském žebříčku
- mobilita vertikální - jde o společenský vzestup nebo sestup
- jednotlivé společnosti se od sebe mohou významně lišit rozsahem pohybu v rámci mobility
- společnost uzavřená - kastovní systém, feudální společnost - osobní omezení, stavovská společnost
- společnost otevřená - moderní společnost - zpravidla tržní ekonomika, zprůmyslnění
- „rovnost“ mottem lidových hnutí - odvolává se na raně křesťanský ideál rovnosti před Bohem
- osvícenství - idea rovnosti lidí mezi sebou (rovnost, volnost, bratrství) se později změnila v představu rovného vztahu jedince k přírodě, trhu a zákonům a nerovnosti lidí mezi sebou
- liberální koncepce - zdůrazňuje rovnost před zákonem, rovnost v příležitosti v tržní soutěži
- nerovné jsou výchozí podmínky soutěžení x požadavky na zmenšování
nerovností mezi lidmi prostřednictvím podpory sociálně slabších vrstev
- socialistické a komunistické přístupy - za rozhodující kritérium považují rovnost
- marxistická teorie tříd - Karel Marx - dosažení společenské rovnosti třídním bojem a revolucí - vyústí v beztřídní společnost, odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a dělby práce
- stratifikační přístup - vznikl jako alternativa marxistické teorie tříd - Max Weber - sociolog
- společnost se dělí na horní, střední a dolní vrstvy - jsou vymezovány
podle různých kritérií - subjektivní - sebezařazení, zařazení druhých, prestiž
- objektivní - příjem, moc, vzdělání
- vrstvy tvořeny jednotlivci, kteří dosahují zhruba stejného stupně uvedených
vlastností, kterými se liší od jednotlivců a skupin stojících výše a níže
- strukturální funkcionalismus - Talcott Parsons - společnost pojímá jako sociální systém, v němž
rozmanité role mají různý význam pro celek systému - povolání,
zařazení v dělbě práce - požadují různou kvalifikovanost, dovednost,
zodpovědnost, jsou dosažitelné jedinci s různými předpoklady -
motivací pro výkon, náročnějších rolí je systém rozdílných odměn -
bohatství, moc, prestiž - kritizován za podcenění úlohy konfliktu, který
plyne právě z nerovného postavení lidí - vznikají tak teorie konfliktu -
poukazují na hluboké sociální a kulturní nerovnosti a problémy, rozdíly
- Ralph Dahrendorf - v rámci chápání sociální struktury staví do popředí dělení společnosti na
základě postavení ve struktuře moci - třídy a různé skupiny mohou žít vedle
sebe v souladu, případně se jejich zájmy v různých oblastech (ekonomika,
politika, kultura) střetávají - může docházet ke spolupráci, soutěži i konfliktům
- sociologie by měla přispět k tomu, aby veškeré konflikty včetně mocenských
byly usměrněny, regulovány, rozpory zájmů byly vyřešeny - Dahrendorf
zdůrazňoval roli konfliktu ve společnosti - konflikt a jeho řešení spojoval
s pozitivními důsledky pro rozvoj moderní liberální společnosti
- sociální nerovnost - funkcionální - přispívá k výkonu, úspěšnému fungování společenského systému
- metody sociologického výzkumu - sociologie využívá poznatků mnoha věd (psychologie, ekonomie, filozofie),
vždy chce podat celkový obraz společnosti a definovat její zákony, zabývá se i jevy,
které jiné vědy nezkoumají (prostituce, móda, nezaměstnanost)
- metoda - soubor pravidel, kterými se řídí věda při získávání poznatků
- zprostředkované výpovědí respondenta - technika dotazníku nebo ankety
- dotazník - více otázek pro člověka
- anketa - jedna otázka pro více lidí
- technika rozhovoru
- nezprostředkované - techniky pozorování, dokumentování
- analýza získaného
- procedury - statistická (četnost jevu)
- historická
- monografická (jako komplex)
- statistika - umožňuje jednoduchý popis nějakého jevu - určit procento obyvatel,
kteří dosáhli maturity, zachycuje souvislosti mezi jevy, opakování,
pravidelnost - např. lidé s vyšším vzděláním častěji čtou knihy
- empirický výzkum - založen především na pozorování - většinou nepřímý
charakter - často nezbývá, než zkoumat následky nějakých
dějů nebo činností, nebo se zajímat o to, co si lidé o nějakém
jevu myslí, co o něm říkají - určité jevy, situace můžeme také
záměrně navozovat - experimentovat x problém etický,
sociologie od toho upouští
- úkolem výzkumu je nejen získat určité údaje, ale i dále je zpracovat, podrobit analýze, utřídit, vyhodnotit
- metody kvantitativní - průzkum jevů hromadné povahy, zkoumání velkých skupin
- metody kvalitativní - jedinečný, specifický objekt, malá sociální skupina,
zúčastněné pozorování, hloubkové rozhovory
- techniky sociologického výzkumu - dotazování - podoba rozhovoru nebo dotazníku, náročné na přípravu i kvůli
ochotě dotazovaných, dotazníky bývají standardizované, připravené
na strojové zpracování dat
- pozorování - musí probíhat podle plánu a výsledky je nutné spolehlivě zachytit,
předpokládá, že se badatel stane součástí sledované skupiny
- experiment - častěji se používá v psychologii, při studiu složitých jevů je obtížné
manipulovat s jednotlivými podmínkami, měřit jejich efekty
- focus groups - kvalitativní technika, skupinová diskuse na dané téma, řízena
moderátorem, aby objasnila názory a způsoby uvažování lidí, reakce na reklamu
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
1.Vznik sociologie
VZNIK A VÝVOJ SOCIOLOGIE
6b Využití základních metod psychologického a sociologického výzkumu v praxi
9. Hlavní etapy sociologického výzkumu
10. Kvantitativní sociologický výzkum
Články na hledaný výraz "Sociologie" naleznete na bezuceni.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat