V závěrečné fázi závazkového právního vztahu se jeho předmět stává předmětem plnění. Sekundárním předmětem u závazkových právních vztahů jsou zejména věci. Vzájemné relace předmětů závazkových právních vztahů lze třídit následovně.
1. oba subjekty mají navzájem povinnost něco si dát,
2. jeden subjekt má povinnost něco dát a druhý se zavazuje za to něco konat,
3. oba subjekty navzájem mají povinnost něco konat,
4. jeden subjekt má povinnost něco konat a druhý se zavazuje za to něco dát.
Předmět závazkového právního vztahu musí jako předmět plnění existovat v době splatnosti, jinak by šlo o nemožnost splnění.
Předmět plnění
Předmět závazkového právního vztahu musí být nejpozději v době splatnosti závazku určen s takovou přesností, aby dlužník věděl, co má plnit.
Specifickým druhem věci a tím i specifickým sekundárným předmětem závazkových právních vztahů jsou peníze jako zákonné platidlo.
Konání jako předmět závazku může být určeno buď vymezením činnosti, v níž spočívá nebo výsledkem, jehož jím má být dosaženo.
Zvláštním případem je alternativní plnění předmětu závazku, přičemž občanské právo zná dva případy, jež mohou nastat ze smlouvy a ze zákona.
1. spočívá v tom, že právním úkonem nebo zákonem jsou určeny dva popř. více než dva předměty závazkového právního vztahu, přičemž konkretizace tohoto předmětu je ponechána na volbě, k níž musí dojít nejpozději v době splnění.
Žádné komentáře:
Okomentovat