Následování ceny konkurence – Při stanovování cen se firma řídí cenami konkurence (zejména nejvýznamnějšího producenta) a nezohledňuje přímo své vlastní náklady, ani poptávku.

Určení ceny pomocí cenových nabídek – Firma stanoví cenu tak, aby získal zakázku. Zohledňuje nabídky konkurence a méně bere ohled na své náklady a poptávku. Chce-li získat kontrakt, musí nabídnout nižší cenu, avšak neměla by nabízet ceny dumpingové. Tato metoda se užívá v odvětvích, kde je velmi silná konkurence a ke je obvyklé získávat zakázky formou veřejných soutěží (např. ve stavebnictví). Metodu používají zejména firmy, které mají hodně kontaktů a značné množství zakázek. Z dlouhodobého hlediska může vést k dosažení příznivých hospodářských výsledků. Hlavním problémem je obtížně odhadnutelná pravděpodobnost skutečného počtu a objemu získaných zakázek.

Firmy obvykle nevyrábějí pouze jeden výrobek, ale vyrábějí jednu nebo více výrobkových řad s různými variantami výrobků. Pro stanovení cen výrobkové řady se často využívá dodržování cenové linie (price lining) pro danou výrobkovou řadu. Často je tato cenová politika využívána např. obchodními domy při prodeji konfekce či obuvi a vychází z předpokladu, že zákazníci spojují různé výrobkové řady s různými cenovými hladinami. Místo, aby v obchodě hledali jednotlivé výrobky na různých místech a porovnávali jejich ceny, vybírají si výrobky v pro ně přijatelné cenové relaci. Spotřebitelé spojují výši ceny s úrovní kvality , a proto je důležité vytvořit výrobkové řady tak, aby rozdíly v jakosti, vnímané zákazníkem, skutečně odpovídaly uznávaným rozdílům v cenách. Výhodou této cenové politiky možnost oslovit různé segmenty s cenově adaptovanou nabídkou.