Ústava jako normativní systém. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.

14. Ústava jako normativní systém. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.
Ani praktická politika ani teorie ústavy nemají jednotnou logiku a upravují mnohdy nezabývaly zvláštnostmi ústavních norem , což souvisí s jistým tradičním podceňováním právní funkce ústavy. Vývoj ústavního systému je třeba pojímat jako právní základ jako normativní systém , jehož současným či stěžejním cílem je regulativní funkce v pluralitní demokracii , založené na dělbě moci v tom smyslu je regulativní funkce v pluralitní demokracii , založené na dělbě moci , v tom smyslu je třeba ústavu následně , ale i preventivně chápat jako systém ustanovení , které jsou zformulovanými právními normami se svým obsahem , strukturou i významem.
Při charakteristice zvláštností ústavněprávních norem je třeba především vycházet ze zvláštností předmětu ústavy. Ze zvláštností ústavního předmětu se v podstatě odvíjejí typy ústavních norem. Tak lze například z pohledu způsobu formulace předmětu ústavy a tudíž i předurčení těchto norem v právním řádu normy ústavy dělit na :
ústavní normy – obecné principy ( např. čl. 2 odst. 1 Listiny stanoví , že : „ stát je založen demokratických hodnotách “
ústavní normy stanovící práva a povinnosti jejich subjektů ( např. čl. 19 odst. 1 Listiny stanoví , že „ právo pokojně se sdružovat je zaručeno “
ústavní normy zřizující , konstitutivní
Vyjadřují typický účel ústavy – zřizovat ( „ constitutio “ ) instituce , jejich strukturu , způsob vzniku , jejich pravomoc , působnost , vzájemné vztahy , způsob a metody činnosti. Tyto normy jsou typickým vyjádřením obsahu vůle ústavodárce zorganizovat mechanismus veřejné moci v určité době právě určitým způsobem.
Ústavní normy stanovící práva subjektů přímo zakládající možné či nutné jednaní subjektů , nejvíce ze všech norem ústavy se blíží jejímu chování jako „ pravidla chování “. Realizující subjekt , často občan , zpravidla musí normu realizovat společně s konkretizujícími ustanoveními jiného právního předpisu. Realizace se děje cestou využívání práv nebo plnění stanoveného principu podle právních předpisu , resp. zdržení se nedovoleného . resp. realizaci satisfakce za porušení práva. Sankční ustanovení těchto norem nacházíme zpravidla v běžné legislativě.