Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Ústava jako normativní systém. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.

14. Ústava jako normativní systém. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.
Ani praktická politika ani teorie ústavy nemají jednotnou logiku a upravují mnohdy nezabývaly zvláštnostmi ústavních norem , což souvisí s jistým tradičním podceňováním právní funkce ústavy. Vývoj ústavního systému je třeba pojímat jako právní základ jako normativní systém , jehož současným či stěžejním cílem je regulativní funkce v pluralitní demokracii , založené na dělbě moci v tom smyslu je regulativní funkce v pluralitní demokracii , založené na dělbě moci , v tom smyslu je třeba ústavu následně , ale i preventivně chápat jako systém ustanovení , které jsou zformulovanými právními normami se svým obsahem , strukturou i významem.
Při charakteristice zvláštností ústavněprávních norem je třeba především vycházet ze zvláštností předmětu ústavy. Ze zvláštností ústavního předmětu se v podstatě odvíjejí typy ústavních norem. Tak lze například z pohledu způsobu formulace předmětu ústavy a tudíž i předurčení těchto norem v právním řádu normy ústavy dělit na :
ústavní normy – obecné principy ( např. čl. 2 odst. 1 Listiny stanoví , že : „ stát je založen demokratických hodnotách “
ústavní normy stanovící práva a povinnosti jejich subjektů ( např. čl. 19 odst. 1 Listiny stanoví , že „ právo pokojně se sdružovat je zaručeno “
ústavní normy zřizující , konstitutivní
Vyjadřují typický účel ústavy – zřizovat ( „ constitutio “ ) instituce , jejich strukturu , způsob vzniku , jejich pravomoc , působnost , vzájemné vztahy , způsob a metody činnosti. Tyto normy jsou typickým vyjádřením obsahu vůle ústavodárce zorganizovat mechanismus veřejné moci v určité době právě určitým způsobem.
Ústavní normy stanovící práva subjektů přímo zakládající možné či nutné jednaní subjektů , nejvíce ze všech norem ústavy se blíží jejímu chování jako „ pravidla chování “. Realizující subjekt , často občan , zpravidla musí normu realizovat společně s konkretizujícími ustanoveními jiného právního předpisu. Realizace se děje cestou využívání práv nebo plnění stanoveného principu podle právních předpisu , resp. zdržení se nedovoleného . resp. realizaci satisfakce za porušení práva. Sankční ustanovení těchto norem nacházíme zpravidla v běžné legislativě.

Žádné komentáře:

Okomentovat