Ústava, historické souvislosti vzniku. Pojetí demokratické formy vládnutí, principy.

3. Ústava, historické souvislosti vzniku. Pojetí demokratické formy vládnutí, principy.
Ústava České republiky byla přijata Českou národní radou dne 16. pro-since 1992 a vyhlášena symbolicky pod č. 1 v ročníku 1993 Sbírky zákonů. Pro její přijetí se vyslovilo 172 poslanců, proti bylo 16, 10 se zdrželo hlasování (přítomno bylo 198 poslanců z 200členného orgánu). Hlasování proběhlo ve¬řejně a podle jmen (předsedající četl v abecedním pořádku seznam poslanců a každý nahlas sdělil své rozhodnutí).
Platnosti nabyla Ústava publikováním ve Sbírce zákonů 28. prosince 1992, účinnosti dnem 1. ledna 1993.
V historii české státnosti je to první ústava, která byla přijata pro ČR jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
Ústava neobsahuje celkovou úpravu postavení jednotlivce a jeho vztahů se státní či veřejnou mocí. Tuto úpravu přenechává samostatně stojící Lis¬tině základních práv a svobod. Ústava a LZPS tvoří dohromady celek, který je nejpodstatnější složkou ústavního pořádku.
Ústava vychází jednak ze zkušeností moderního evropského konstitu¬cionalismu, jednak historicky ze zkušeností Ústavy ČSR z roku 1920.
Ústava je ústavou právní, rigidní, psanou, reálnou, původní, ) dohodnu¬tou a ústavou ve formálním smyslu.
Základem moderní ústavnosti jsou deklarace , právní akty , ústavy , rozhodnutí ústavních soudů atd. Tyto akty jsou v historii obvykle výsledkem situace , kdy nová politická autorita ( koalice ) zakotvuje politické a právní principy nového řízení.