16. Odpovědnost a sankce v ústavním právu. Odpovědnost státu a veřejné moci, druhy této odpovědnosti.
Obsahem ústavněprávních norem je proto taktéž systém vztahů odpovědnosti. Tak jako v systému jiných právních odvětví i podle ústavního práva existuje odpovědnost jako zvláštní druh odpovědnosti. Odpovědnost podle ústavního práva směřuje k naplnění těch principů a těch norem , které jsou předmětem ústavní úpravy. Znamená to tedy , že směřuje k předpokládané realizaci ústavy jako systémotvorného dokumentu , který především petrifikuje základy vztahů veřejné moci a postavení individua. Odpovědnost podle ústavy je naplněna jednáním , jímž jsou porušena ustanovení ústavy , nebo nečinností , či jinou činností , je-li předpokládána činnost právě určitého druhu ( srov. Čl. 60 Ústavy o slibu prezidenta republiky ).
Obecné právní odpovědnost není přitom realizována bez sankce. To se týká i odpovědnosti podle ústavního práva , jejíž procesní stránka je naplněna ústavněprávní sankcí. Zvláštností ústavněprávních sankcí přitom je , že nemusejí být postihem osoby , mohou tudíž směřovat k veřejnoprávnímu , činnému či nečinnému subjektu.
Ústavněprávní sankce je sankcí stanovenou v Ústavě nebo v jiných pramenech ústavního práva ( např. ve volbních zákonech ). Sankcí podle ústavního práva je například :
zrušení zákona nesouladného s ústavou , kdy zákonodárný sbor „ neunesl “ břemeno odpovědnosti za souladnost norem různého stupně právní síly ( čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy )
odvolání orgánu , kdy ústavní orgán nenaplní podmínky ústavněprávní odpovědnost ( čl. 75 Ústavy , podle něhož prezident republiky odvolává vládu , která nepodala demisi , ačkoli ji byla povinna podat )
rozpuštění orgánu ( čl. 35 Ústavy stanovící předpoklady , za nichž může prezident republiky rozpustit Poslaneckou sněmovnou )
ztráta mandátu , resp. jeho zánik či nenaplnění ( např. čl. 60 Ústavy stanovící podmínky konstitutivnosti slibu prezidenta republiky )
Žádné komentáře:
Okomentovat