Moderní umělecké směry na přelomu 19. a 20. století

Charakteristika přelomu 19. a 20. století

• autoři utíkají do minulosti (renesance a gotika)

• na sklonku 19. stol. dochází ke změně – rychle životní tempo, konkurenční boj mezi kapitalistickými zeměmi o ovládání trhů, katastrofické představy, chaos

• konec století přináší únavu a pesimistický životní pocit

• živná půda pro novoidealismus, novoromantismus, mystiky a novokřesťanství

• to vše se odráží ve filozofii

• módním se stal Schopenhauer – dílo Svět jako vůle a představa. Jeho pochmurný názor na život odpovídal náladám konce století

• Fridrich Nietzsche – hovoří o ztrátě smyslu lidské existence, smrti Boha, je východiskem pro lit. směr dekadence. Odmítal: křesťanství, které odmítá válku

Demokracii jako vládu slabých. Jeho filozofie byla zneužita německými a francouzskými fašisty. Tak pravil Zarathustra-hist. osobnost, poustevník,který žije mimo civilizaci, po 10 letech se do ní vrací a přináší vědu o nadčlověku

• proti pozitivizmu se stavěl francouzský filozof Henri Bergson. Podle něho rozum znehodnocuje poznání světa, který lépe poznáme intuicí.

Nové názory na skutečnost se odráží v umění. Spisovatelé a výtvarní umělci vyjadřovali odpor ke společnosti, její morálce a vkusu. Důsledkem toho byla rozmanitost stylů, směrů a žánrů. Na 2 straně měli tyto rysy:

1. soustředění na vnitřní život člověka a jeho senzibilitu

2. právo na osobité vidění světa,pravdivé a nezastřené vyjádření osobních

zkušeností, prožitků a nálad bez falešných ohledů a zábran morálky

3. umělec odmítá roli služebníka společnosti, stojí pro ti ní, chce jí znepokojovat,

provokovat. Tento individualismus vede umělce k pocitu nadřazenosti, uzavřenosti

nebo ke vzniku umělecké bohémy, která chce protestovat proti měšťanské morálce