Filozofická poezie:

r. 1900 znamená obrat v Macharově poezii, který je způsoben rozpadem České moderny, boji s mladočechy a s některými staršími básníky.

Rozčarován neúspěchy začíná Machar ještě více zdůrazňovat svůj individualismus a obdivovat silné osobnosti v dějinách . Názory Nitzscheho filozofie vedou Machara ke kultu silných výjimečných osobností. Ty hledá v antice, v níž nachází ideál harmonicky rozvinuté osobnosti. Rozklad antického radostného pohanství křesťanstvím znamená zároveň i konec lidského štěstí. Křesťanství potlačilo v člověku jeho přirozenost a ze svobodných lidí učinilo vyznavače smrti a odříkání.

Po vzoru francouzského spisovatele Victora Huga a čes. básníka J. Vrchlického napsal cyklus básní a básnických sbírek:

Svědomí věků

• v tomto cyklu je méně optimistický než Hugo a Vrchlický, ale jeho podhled na dějiny je příliš jednostranný

Čeští anarchisté, protispolečenští buřiči

v 90. letech se zrodil revoltující postoj umělců proti všemu starému. Mnozí z nich se

soustřeďovali kolem časopisu Nový kult, který vedl Stanislav Kostka Neuman (pošel

mnoha směry anarchie, satanismus, dekadence, symbolismus, civilizmus atd.)

k anarchistům řadíme: Františka Gelnera, Viktora Dyka, Karla Tomana, Fráňu Šrámka

prošli jimi i mladší spisovatelé: Marie Majerová

Anarchistické hnutí ze socialismu, ale odmítalo jakýkoliv společenský řád a hlásalo

naprostou svobodu jedince