Klasicismus (z lati. vynikající, vzorný)
Ve výtvarném umělecký směr, který vznikl v 2. pol. 17. stol. ve Francii. K jeho rozvoji došlo ve 2. pol. 18. stol. a v 1. třetině 19. stole. Tento rozvoj byl podmíněn vykopávkami v Pompejích a Herkulaneu r. 1748.
V oblasti literatury se tento směr projevil nejprve ve Francii, odtud se pak šířil dál do zemí Evropy a Ameriky.
Klasicismus se hlásil k filozofii racionalismu, předním představitelem byl René Descartes, větou: „Myslím, tedy jsem“. Vyjádřil názor, že jediným pevným bodem, o němž nelze pochybovat je představa sebe samého jakožto bytostí myslící. Tvrdil, že základním znakem pravdy je poznání vyplývající z rozumu.
Znaky:
jednotné principy a pevný řád
rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu)
krása je v pravdě a v obrazu přírody
vzorem je antické umění
Žánry byly přísně rozděleny:
1. vysoké: óda, epos, tragédie – o životě vysokých vrstev (vladaři, vojevůdci) uplatňoval se rýmový verš
2. nízké: komedie, fraška, bajka a satirické žánry – postavy neurozené, náměty ze současnosti, prozaická a veršovaná forma.
Nejvíce se projevil v dramatu. V oblasti francouzské tragédie vynikli:
Pierre Corneille
nejvýznamnější dílo Cid – hl. hrdina Rodrigo-Cid zabije v souboji otce své milé Ximény, protože urazil jeho otce. I když ho Xiména miluje, žádá krále o trest pro svého milého. Konflikt skončí smírně, protože Cid odčinil svou vinu v udatném boji.
Jean Racine
Tvůrce „psychologické tragédie“. Děj jeho her se odehrává v antické minulosti, ale zobrazuje současné postavy se soudobými problémy. Zobrazoval zhoubný vliv vášně, která ničí ty, kteří ji podléhají.
Faidra – kde stejnojmenná hl. hrdinka-královna se zamiluje do nevlastního syna Hyppolyta, který ji však odmítá. Hyppollytův otec však uvěří svědectví královniny chůvy a vyhání syna ze země. Prosí bohy, aby jeho zločin potrestali. Králova žádost se vyplní a Faidra vypije nápoj s jedem a prosí svého muže za odpuštění.
Nejvýznamnější představitel komedie byl:
Moliér vl. jm. Jean Baptiste Poquelin
Působil u kočovných hereckých společností jako herec, režisér a autor komedií. Později se stal ředitelem královského divadla v Paříži.
Žádné komentáře:
Okomentovat