Viry jsou nebuněčné částice vyznačující se schopností reprodukce v závislosti na hostitelské buňce - biotropické organismy, molekulární nitrobuněční parazité. Téměř všechny jsou submikroskopické velikosti o průměru 15 nm - 390 nm. Jejich evoluce nebyla ještě zcela objasněna (tři základní předpoklady - vznikly souběžně s buňkami, osamostatnila se část genetického aparátu buňky, vznikly redukcí parazitických bakterií).
STAVBA:
Virion je jednotlivá částice viru schopná infikovat hostitelskou buňku a rozmnožovat se v ní. Sám o sobě nejeví žádné funkční vlastnosti života - látkový a energetický metabolismus, růst, dráždivost, pohyb, rozmnožování - to mu dá až hostitelská buňka.
Virion je tvořen několika částmi:
1) Nukleové kyseliny: virion obsahuje vždy pouze jeden typ nukleové kyseliny, buď DNA (dvouvláknová nebo jednovláknová, cyklická nebo lineární), nebo RNA (jednovláknová nebo dvouvláknová, lineární); nukleová kyselina zajišťuje reprodukci a genetickou kontinuitu - GENOM.
2) Obal = Kapsid: bílkovinný obal chránící NK, je složen z identických bílkovinných makromolekul - kapsomer, kapsid se vytváří z jednotlivých kapsomer na základě fyzikálních zákonů autoregulace, je kódován NK, má kvaternární strukturu; rozlišují se dva základní typy - tyčinkovitý (tuhé nebo ohebné viry, helikální symetrie) a kulovitý (mnohostěnný, většinou ikozahedry)
Kapsid a nukleová kyselina vytváří nukleokapsid, který u jednodušších virů tvoří celý virion. Potom kapsid plní funkci zprostředkování vazby na povrch hostitelské buňky.
3) Vnější obal: je vytvořen jen u některých virů, skládá se z lipoproteinů a glykoproteinů membrán hostitelské buňky, virus se jím obaluje v konečné fázi zraní, má na povrchu receptory, prostřednictvím kterých se virus váže na hostitelskou buňku.
4) některé viry obsahují ještě enzymy, které jsou potřebné k zahájení reprodukce uvnitř buňky.
Životní cyklus viru je omezen na reprodukci závislé na hostitelské buňce.
1) Adsorbce virionu na buňku; Virus napadá pouze buňky se specifickými receptory pro daný virus na své povrchové struktuře.
2) Penetrace - vniknutí virionu do b.;
a) živočišné: pronikají do b. celé za pomoci obalů, kterých se postupně zbavují působením b. enzymů
b) rostlinné: pronikají celé pinocytózou
c) bakteriofágy: proniká jen NK pomocí trubičky v bičíku
3) Změna metabolických procesů v buňce vlivem viru
4) a) vlastní reprodukce = lyze buňky - virulentní forma; tvorba enzymů - translace časných genů, replikace NK, syntéza bílkovin viru - translace pozdních genů, dozrávání = maturace. Tento cyklus se nazývá LYTICKÝ.
Schopnost buňky realizovat genetický program viru se nazývá permisivita.
b) virogenie = lyzogenie: NK se začlení do genomu buňky v podobě proviru (profág), buňka žije dál a množí se i se zabudovanou NK - vznikají infikované dceřinné buňky. V tomto období je buňka imunní vůči stejnému viru - je lyzogenní. NK udržuje ve stavu profága tzv. represor. Za určitých podmínek může dojít k aktivaci proviru a buňka vstupuje do lytického cyklu.
5) Uvolnění virionů: buňka se buď rozpadne, nebo se viriony uvolní bez jejího rozpadu
Virová infekce má tři fáze:
1) Latentní fáze: virus nebo genom v buňce přetrvává aniž by se replikoval - perzistence, žádné škodlivé důsledky pro buňku, v této fázi může buňka přetrvávat poměrně dlouhou dobu
2) Virogenie: virový genom se začleňuje do genomu buňky a působí její zásadní změnu - transformaci, nejčastěji nádorovou
3) Lytická fáze: virus se v buňce množí, dochází k lyzi b. a virus tak infikuje sousední buňky v tkáni, vzniká tak nekrotické ložisko - primární patologický jev infekční choroby
ROZDĚLENÍ:
Viry se rozdělují podle několika kritérií:
typ nukleové kyseliny a charakter jejího řetězce - DNA viry, RNA viry
přítomnost obalů - obalené, neobalené
přesné vymezení hostitele - živočišné, rostlinné, bakteriální, houbové
chemické vlastnosti virionů a jejich morfologie
Bakteriofágy:
Jsou to prokaryotické viry, které napadají bakteriální b.. Jsou důležitým faktorem rovnováhy v bakteriálním prostředí (půdy, vody...), mají velký význam v lékařství (prevence, léčba bakteriálních onemocnění), jsou modelovými organismy pro výzkum (molekulární genetika)... Většinou jsou polyvalentní - se širokým spektrem hostitelských kmenů.
Cyanofágy:
Jsou to prokaryotické viry napadající sinice.
Mykoviry:
Jsou to viry napadající nižší i vyšší houby. Většinou obsahují RNA. Charakteristické jsou pro ně latentní infekce.
Rostlinné viry - fytoviry:
Mají většinou jednořetězcovou segmentovanou RNA. Přenos zprostředkovává většinou hmyz, někdy i parazitičtí hlísti a houby, semena. Napadení se projevuje změnou tvaru, skvrnami na listech, deformací orgánů...Nazývají se podle chorob, které způsobují: virus tabákové mozaiky, virus zakrslosti rajčete, virus kadeřavosti tabáku
Zvláštním typem rostlinných virů jsou VIROIDY. Jsou tvořeny pouze krátkou cyklickou molekulou RNA, která se replikuje v jádře a způsobuje změny metabolismu b.. Šíří se v populaci, vyjímečně v generacích. Zástupci: vřetenovitost bramborových hlíz, bledost plodů okurky...
Živočišné viry - zooviry:
Parazitují u bezobratlých i obratlovců včetně člověka. Některé jsou přenosné z živočichů na člověka - zoonóza. Přenášejí se vzduchem (kapénková infekce), potravinami (alimentární cesta), hmyzem (bodavěsací ústrojí), přímým kontaktem (dotyk kůže...), krví. Mají velmi rozmanitou inkuační dobu, od několika hodin po několik let (pomalé viry - HIV).
1) DNA viry
a) neobalené: Parvoviry - hmyzí, ptačí, savčí, lidské; latentní infekce, onkogenní transformace
Papovaviry - savci (opice, lidé), onkogenní; opičí polyoma virus SV40, virus lidských bradavic (papilom - kožní nádorek může přejít i ve zhoubný)
Adenoviry - ptáci, savci; působí infekce dýchacích cest a očních spojivek
Iridoviry - typické hmyzí, na člověka nepřenosné
b) obalené: Herpesviry - ptáci, savci, člověk; působí infekční opary (Herpes simplex - virus pásového oparu), některé jsou onkogenní (virus Epstein-Barrové - zhoubné bujení lymfatických uzlin, původce infekční mononukleózy)
Bakuloviry - hmyzí
Poxviry - hmyz, ptáci, savci; některé patogenní; virus černých a kravských neštovic
2) RNA viry
a) neobalené: Pikornaviry - savci, ptáci, rostliny, bakterie; virus dětské obrny (akutní zasažení CNS, ochrnutí), slintavka, kulhavka, rýma
Kaliciviry - kočky a prasata
Reoviry - většinou bezpříznakové infekce, někdy průjmy
b) obalené: Ortomyxoviry - ptáci, savci, člověk; způsobují chřipky (typ A, B, C - epidemického až pandemického charakteru, viriony snadno vytváří nové antigenní varianty)
Paramyxoviry - spalničky, zarděnky, příušnice
Rabdoviry - vztklina (smrt zadušením v důsledku křeče svalstva, přenašeči jsou šelmy)
Bunyaviry - záněty mozku přenášené členovci
Arenaviry -
Retroviry - dříve nazývané onkornaviry; působí zhoubné nádory kuřat - sarkomy, lymfomy, leukémie (HTLV 1,2), pomalé infekce, HIV, SIV
Koronaviry - lidské záněty dýchacích cest
Togaviry - členovci i obratlovci, člověk; virus žluté zimnice, klíšťové encefalitidy
Žádné komentáře:
Okomentovat