Soubory buňek, které vykonávají stejné funkce a které mají přibližně stejný tvar a stejnou velikost, nazýváme pletiva. Podle tloušťky buněčné stěny a podle přítomnosti či nepřítomnmosti mezibuněčných prostorů a podle tvaru rozlišjeme čtyři druhy rostlinných pletiv:
Podle původu rozdělujeme pletiva na nepravá - vyskytují se u hub, vznikají druhotným srůstem z vláken - plektenchym, a na pravá - vznikají dělením buněk.
Podle tloušťky buněčné stěny dělíme rostlinná pletiva na parenchym - Je tvořen tenkostěnnými buňkami stejných rozměrů ve všech směrech s četnými mezibuněčnými prostory - intracelulárami. Zvláštní podskupinu tvoří aerenchym - vyskytuje se u vodních rostlin, které potřebují být hodně nadlehčené, a proto mají intracelulární prostor větší než samotné buňky., na prosenchym - Je složen z jednosměrně protažených buněk se šikmými příčnými přehrádkami bez intracelulár. Vyskytuje se nejčastěji v cévních svazcích. Mladší buňky bývají tenkostěnné, starší tlustostěnné., na kolenchym - v místech, kde byly intraceluláry je buněčná stěny nápadně ztloustlá, tvořena tenkostěnnými buňkami, ve zvláštních případech může mít buňka ztloustlou celou jednu stěnu - deskovitý kolenchym, vyskytuje se ve stoncích., a na sklerenchym - toto pletivo má buněčné stěny značně ztloustlé s kanálky, kterými pronikají jemná plasmatická vlákenka - plasmodesmy, která umožňují spojení se sousedními buňkami. Buňky později odumírají a sklarenchymatické pletivo má funkci mechanické opory.
Podle dělivosti rozdělujeme pletiva na dělivá - meristémy - Jsou tvořeny drobnými parenchymatickými buňkami s relativně velkými jádry. Buňky se neustále dělí, a tím umožňují růst roslin po celý život. Nacházejí se na vrcholcích stonků a v kořenových špičkách - vrcholové dělivé pletivo. Dále od vrcholu dělení buněk postupně ustává, buňky nabývají větších rozměrů a nápadně mění i svůj tvar. Přeměňují se na pletiva trvalá. Buňky trvalých pletiv se v některých orgánech mohou znovu dělit, a tím vznikají druhotná (sekundární) dělivá pletiva. Jsou to např. kambium - jeho činností vzniká druhotné dřevo a lýko, felogen - korkotvorné pletivo, jehož činností vzniká druhotná kůra a kalus - hojivé pletivo., a na pletiva trvalá - Jsou tvořena diferenciovanými buňkami dokonale uzpůsobenými k určitým funkcím. Jejich buňky se již dále nedělí.
Podle funkce rozdělujeme trvalá pletiva na pletiva krycí - pokožková, Rostlinné tělo vyšších rostlin kryje jednovrstevná pokožka - epidermis - tvořená dlaždicovitými buňkami těsně k sobě přiléhajícími, bez chlorofylu. Chrání rostlinné tělo před nadměrným vypařováním vody. Vnější stěny buněk jsou ztloustlé a jsou kryty tenkou vrstvou kutikuly, tvořenou kutinem - látka tukové povahy nepropustná pro vodu a plyny. Výměnu látek s prostředím umožňují rostlině průduchy - stomata. Průduch je tvořen dvěma svěracími buňkami fazolovitého tvaru, které mezi sebou uzavírají štěrbinu. Jsou-li svěrací buňky dostatečně zásobeny vodou, je průduch zvětšený. Při nedostatku vody svěrací buňky ztrácejí vodu, buňky se narovnájí a průduch se zmenší. Čím víc je v buňce vody, tím víc je napnutá - pletivní napětí = tugor.Průduchy se nacházejí hlavně v pokožce na spodní straně listů, u jednoděložných na obou stranách a u vodních rostlin na svrchní straně listů. Přeměněné průduchy, které se nezavírají a pomocí nichž vytlačuje rostlina vodu se nazývají hydatody. Výdej vody pomocí hydatod se nazývá gutace. Součástí krycích pletiv jsou i chlupy - trichomy. Mají různý tvar, stavbu i funkci: Trichomy krycí: mají především funkci ochrannou, jsou protažené do špičky, mohou být rozvětvené, jedno i vícebuněčné.
Trichomy žláznaté: bývají štítkovité až miskovité a zakončeny paličkou, vylučují vodné roztoky anorgnických látek a cukrů, silice a pryskyřičnaté látky.
Trichomy žahavé: jsou typem žláznatých chlupů, mají lahvicovitý tvar, jsou jednobuněčné nerozvětvené, blízko u chlupu je buněčná stěna ztenčená, prostoupená ox. křemičitým - křehká, při dotaku se v tomto místě chlup snadno ulomí a dochází k vystříknutí žahavé, mnohdy jedovaté látky.
Dalším typem jsou pletiva vodivá. Slouží k rozvádění různých látek rozpustěných ve vodě na různá místa v rostlině. Procházejí jako provazce protáhlých buněk kořenem, stonkem a větvemi až do listů a zde se rozvětvují v podobě žilek. Nazývají se svazky cévní a rozdělují se na část dřevní a část lýkovou.
Část dřevní - xylem - tvoří cévice (u kapraďorostů a nahosemenných) nebo cévice a cévy (u krytosemenných) a průvodní pletiva. Cévice- tracheidy - jsou protáhlé buňky se zdřevnatělými stěnami, různým způsobem ztloustlými. V místech vzájemného styku mají příčné stěny zachované. Cévy - tracheje - jsou trubicovité útvary vzniklé spojením protáhlých buněk nad sebou. Jejich protoplast odumřel a jejich buněčné stěny se v místě styku rozpustily. Cévy uskutečňují vzestupný transport (transpirační proud) - z kořenů do stonku a do listů, stěny cév bývají charakteristicky ztloustlé a mívají též zpevňovací fci.
Část lýková - floem - se skládá z živých protáhlých buněk. V plasmě neobsahují jádro a jejich příčné přepážky jsou proděravělé. Proto se nazývají sítkovice. Uskutečňijí transport sestupný (asimilační proud) - z listů na místa potřeby. Pevných vláken, která doprovázejí sítkovice v některých rostlinách, se využívá k výrobě textilií.
Vzájemná poloha lýkové a dřevní části určuje typ cévního svazku:
Bočné - kolaterální - svazky cévní jsou nejčastější svazky ve stoncích a listech. Lýko bývá na vnější straně stonku, dřevo na vnitřní.
Dvojbočné - bikolaterální - svazky cévní mají dřevo z obou stran obklopené lýkem.Vnější lýko bývá silnější než vnitřní. Vyskytují se ve stoncích tykvovitých a lilkovitých rostlin.
Paprsčité - radiální - svazky jsou uspořádány tak, že dřevní a lýkové části jsou postaveny vedle sebe a pravidelně se střídají. Vyskytují se ve všech kořenech v prvním roce a v těch, které druhotně netloustnou. Všechny dřevní i lýkové části jsou obklopeny společnou pochvou, takže tvoří jeden celek.
Soustředné - koncentrické - svazky mají buď dřevo obklopené lýkem - hadrocentrické (např. u kapradin), nebo lýko obklopené dřevem - leptocentrické (např. u jednodělužných rostlin).
Posledním typem pletiv jsou pletiva základní. Jsou tvořena parenchymatickými buňkami a vyplňují prostory mezi pletivy krycími a vodivými. Buňky těchto pletiv jsou přizpůsobeny různým funkcím. Pletivo asimilační obsahuje velké množství chloroplastů, pletivo zásobní leukoplasty a škrobová zrna, pletivo vodní vodu (kaktusy), pletivo vzdušné vzduch a v pletivech vyměšovacích se hromadí, popřípadě vylučují silice, pryskyřice, třísloviny, alkaloidy.... Patří mezi ně mléčnice obsahující latex. Vyskytuje-li se v základním pletivu buňka, která se nápadně liší od ostatních, jde o idioblast.
Tělo vyšších rostlin se dělí na tři základní vegetativní orgány:
Kořen: Kořen neobsahuje kutikulu ani fotosyntetická barviva. Objevuje se při klíčení semene. Nejdříve je to pouze kořínek, který se postupně přeměňuje v hlavní kořen. V určité vzdálenosti od vrcholu kořene vyrůstají kořeny postranní, které se dále větví. Soubor všech těchto kořenů se označuje jako kořenová soustava. Kořeny mohou vyrůstat i ze stonku. Takové kořeny se označují jako náhradní - adventivní. U některých rostlin hlavní kořen zasniká a je nahrazen trsem adventivních kořenů.
Stavba kořenu: Vzrostný vrchol kořene je tvořen meristémem, který je chráněn čepičkou - calyptrou. Ta je tvořena parenchymatickými buňkami. Vnější buňky čepičky jsou slizovatější, tvoří kořenový maz a tím usnadňují pronikání kořene do půdy. Ve středu čepičky je několik řad buněk - tzv. sloupek - kalomela, v nichž jsou zrnka přesýpavého škrobu - statolitická funkce (zajišťuje růst kořene směrem dolů). Na povrchu keřene je jednovrstevná kořenová pokožka - rhizodermis. Vychlípením některých pokožkových buněk vzniká kořenové vlášení. Pod pokožkou je mnohovrstevná parenchymatická prvotní kůra - cortex. Tato prvotní kůra se skládá ze tří vrstev: exodermis - jednovrstevná, buňky korkovatějí, mezodermis - intraceluláry, pryskyřičné kanálky, sekreční buňky, mléčnice, stářím korkovatějí, jen některé zústávají tenkostěnné - transport roztoků z půdy do cévních svazků, endodermis - vnitřní vrstva, buňky nápadně ztloustlé,jen některé transportní fce. Endodermis ohraničuje střední válec, jehož vnější vrstva se označuje jako pericykl. Jeho buňky si uchovávají dělivou fce a jeho činností se zakládají postranní kořeny. Uvnitř středního válce jsou radiální cévní svazky, které se tloustnutím mění na kolaterální a jsou odděleny kambiem, jehož činností kořen tloustne. Ve středu kořene se nalézá dřeň.
Modifikace kořenu: kořenové hlízy a bulvy - zásobní fce
Metamorfózy kořenu: vzdušné kořeny, dýchací kořeny - pneumatofóry, stahovací kořeny, chůdovité kořeny, haustoria - cizopasníci, asimilační kořeny, příčepivé kořeny
Funkce kořenu: upevňuje rostlinu v substrátu, nasávací, vodivá, mechanická, zásobní, vytváří aminikyseliny, alkaloidy, regulátory růstu
Stonek: Stonek je nadzemní orgán rostlin nesoucí pupeny, listy a reprodukční orgány. Nadzemní část rostliny - stonek s listy - se nazývá prýt. Buňky stonku po dělení rostou a diferencují se. Na rozdíl od kořene však nerostou všechny stejně. Jsou úseky - články - internodia, jejichž buňky se velmi prodlužují, a úseky, kde buňky jen málo rostou a tvoří uzliny - nody, ve kterých se zakládají listy a úžlabní pupeny. Uzliny u trav se nazývají kolénka.
Stavba stonku: U semenných rostlin je základ stonku již v zárodku v semeni. Vyrůstá z pupenu - plumuly (několik druhů - dřevní, listové, květní). Na povrchu stonku je pokožka - epidermis, buňky těsně přilehlé, ztlustlé vnější plochy, průduchy, kutikula, trichomy. Pod ní je parenchymatická primární kůra - několikavrstevná, buňky směrem k obvodu obsahují chloroplasty. Vnitřní vrstva kůra je endodermis, která obsahuje hojně škrobových zrn a tvoří tzv. škrobovou pochvu. Tato pochva ohraničuje střední válec s vodivými pletivy a dření - dřeňové paprsky - vedení roztoků. Ve vnější stavbě středního válce - pericyklu - se zakládají adventivní kořeny. Podle stavby rozeznáváme čtyři stavby válce - stélé - protostélé, sifono-eustélé, eustélé, ataktostélé. Cévní svazky jsou většinou kolaterální. U nahosemenných a dvouděložných je charakteristické druhotné tloustnutí, kterého ze zúčastňují dva meristémy: Kambium - druhotné dělivé pletivo, jehož činností se zakládají směrem ven lýkové části a směrem dovnitř dřevní. Začíná se tvořit na jaře - tenkostěnné buňky - řídké dřevo, v létě - menší tlustostěnné buňky - letní dřevo. Vrstvám za jeden rok se říká letokruhy. Felogen je druhotné krycí pletivo (korkotvorné). Vzniká z parenchymatických buněk pod povrchem stonku, vně odděluje vrstvy korku. Odumřelá vnější pletiva se označují jako borka. Čočinky v korkovém pletivu zajišťují výměnu plynů - velké mezibuněčné prostory.
Typy stonků: podle tvaru a konzistence -byliny - lodyha - caulis, stonek s listy, odumírá týž rok, kdy vyrostl
- stvol - scapus, bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím
- stéblo - culmus, dutý článkovaný stonek trav, kolénka
- dřeviny - vnitřní pletiva stonku zdřevnatělá
- kmen - dřevnatý nerozvětvený stonek vytrvalých rostlin, spojuje kořenový systém s korunou - strom - arbor
- keř - frutex, stonky se větví hned od země
- polokeř - sufrutex - zdřevnatělá pouze spodní část stonku, horní je bylinná a každý rok odumírá
podle průřezu:
- válcovitý
- hranatý - čtyřhranný, trojhranný
- křídlatý - podélně vyniklé lišty
- rýhovaný - podélné rýhy
podle polohy v porostu - přímý, vystoupavý (obloukovitě se napřimuje vzhůru), poléhavý (jen vrchol se poněkud napřimuje), plazivý (leží na zemi, v uzlinách zakořeňuje adventivními kořeny), ovíjivý (šroubovitě se ovíjí kolem opory), popínavý (k opoře se přichycuje úponky nebo adventivními kořeny)
Větvění stonku múže být buď vidličnaté - málo zastoupené u vyšších rostlin, vrchol dává vyniknout dvěma dceřiným, které se stejným způsobem větví dál - jmelí, nebo postranní - dva typy - monopodiální - hroznovité - vedlejší větve nepřerůstají hlavní stonek, sympodiální - vrcholičnaté - postranní větve převažují nad hl. stonkem.
Metamorfózy stonku: oddenky - podzemní část, oddenkové hlízy - zásobní fce, bazální hlízy - ztloustnutí pod zemí, stonkové nebo lodyžní hlízy, brachyblasty - zkrácené postranní stonky nesoucí květy nebo listy, trny a kolce - přeměna brachyblastů - ochrana, fylokládia - asimilační fce, úponky - opora, šlahouny - rozmnožování
Funkce stonku: mechanická - nese listy a zajišťuje jim optimální polohu v prostoru, nese květy, vodivá - spojení mezi kořenovým systémem a listy, asimilační, zásobní
List: List je druhým orgánem prýtu. Je to postranní, obvykle zelený orgán a asymilační funkcí. Zakládá se v podobě hrbolku z dělivého pletiva vzrostného vrcholu stonku - pupen. Způsob uložení listu v pupenu je charakteristický - listová vernace. List má omezený růst i trvnámí. Roste nejprve ne vrcholu (meristém), později růst okrajový, zakládají se vodivá pletiva, nastupuje růst vmezeřený a poté je růst ukončen. Většina listů po prvním vegetačním období hyne - opadává. Prvními listy, které jsou vyvinuty již v semenu, jsou dělohy. Jednoděložné - jedna děloha, dvouděložné - dvě dělohy, nahosemenné - více.
Stavba listu: Asimilační listy se zpravidla skládají z listové čepele - lamina, která je rozšířená do plochy a stopkovitého řapíku - petiolus. U báze řapíku mohou být párové palisty - stipulae. Řapík může také chybět - bezřapíkaté - přisedlé. Někdy spodní část řapíku vytváří pochvu - vagina, která vybíhá v ouška - auriculae. Na rozhraní čepele a pochvy bývá blanitý jazýček - ligula.
Vnitřní stavbu listu pozorujeme na jeho příčném řezu. Na povrchu listu je svrchní a spodní pokožka. Pod svrchní pokožkou je palisádový parenchym - velký obsah chloroplastů, pod ním houbový parenchym - málo chloroplstů, s velkými mezibuněčnými prostory. Soustava těchto prostor je prostřednictvím průduchů ve spodní pokožce spojena s vnějším prostředím. Z vodivých pletiv ve stonku odbočují do stonku pruhy, které jako žilnatina prostupují celý list. Žilnatina vede roztoky a zároveň list zpevňuje.
Typy listů: V průběhu ontogenze vyrůstá na semenné rostlině několik různých typů listů - dělohy - cotyledones, založeny v zárodku, výživa, šupiny - kataphyla, nejčastěji nezelené, báze stonku, oddenky nebo postraní větve, ochrana, lupenité listy - folia, asimilační fce, různý tvar, různý tvar na jednom jedinci - heterofylie, listeny - bracteae, zelené nebo jiné, oblast květu, ochrana, listence - bracteolae, drobné listy na květní stopce
Podle utváření čepele se rozlišují listy jednoduché - čepel celistvá nebo členěná v laloky, a listy složené - čepel složená z lístků. Podle jejich uspořádání zpeřené (licho, sudo) a dlanitě složené.
Dále se listy rozlišují podle okraje čepele - celokrajný, pilovitý, dvakrát pilovitý, zubatý, dvakrát zubatý, vroubkovaný, chobotnatý, vykrajovaný, vyhlodávaný.
Podle postavení na stonku se listy dělí na střídavé - z jednoho nodu jeden list, další pootočený, spirála, vstřícné - z jednoho nodudva listy, nad sebou vždy otočené o 90 stupňů - křižmostojné postavení, přeslenité - z jednoho nodu více listů, přízemní růžice.
Podle přisedání na stonek rozlišujeme listy řqpíkaté, přicedlé, sbíhavé, objímavé, srostlé a prorostlé.
Metamorfózy listů: cibule - zásbní, listové trny - ochrana, dužnaté listy - zásoba vody, listové úponky - přichycování, masožravé - lákání a chytání hmyzu, kořenové - vzácné, fce kořenů
Funkce listů: fotosyntetická - asimilace CO2, transpirační - odpařování vody, výměnná - výměna plynů, krycí.
Dalšími orgány roslin jsou orgány rozmnožovací.
Květ: Květ je soubor přeměněných listů, přozpůsobených pohlavnímu rozmnožování rostliny. Květ vzniká z části stonku - květní lůžko, a z listů - květní obaly. Květní části jsou v květním lůžku a jsou rozlišeny na květní obaly a vlastní reprodukční orgány.
Květní obaly se nepodílí přímo na rozmnožování, mají ekologický význam, jsou uspořádány v jedné - jednoobalné - jeden typ listů, nebo ve dvou - dvouobalné - dva typy listů, kružnicích mohou také zcela chybět - bezobalné - nahé. Dále se dělí na nerozlišené tvarem a barvou - okvětní plátky a jejich soubor okvětí, a na rozlišené tvarem i barvou - kalich - K, většinou zelený, ochrana, koruna - C, vnitřní, zbarvené, láká opylovače.
Reprodukční orgány zajišťují pohlavní rozmnožování:
Tyčinky: stamen, samčí pohlavní orgány - andreceum (A), Vytváří pylová zrna, u nahosemenných rostlin jsou šupinovité, ploché s větším počtem prašných pouzder, u krytosemenných jsou rozlišeny v nitku a prašník,který se skládá ze dvou prašných váčků. Ty mají každý dvě prašná pouzdra. V nich se tvoří pylová zrna.
Stavba pylového zrna: Pylové zrno se skládá ze dvou buněk a dvou obalů. Vnější obal - exina - je tvořen celulosou a pektiny, bývá značně tlustý s různými strukturami - charakteristické, vnitřní obal - intina - je souvislá a tenká. Menší buňka - generativní - zajišťuje vlastní oplození vaječné buňky, větší buňka - vegetativní - vytváří pylovou láčku (samčí gymetofyt), která proroste čnělkou do semeníku a vtáhne za sebou generativní buňku.
Plodolisty: karpela, samičí výtrusný list - gynaeceum (G), může být apokarpní - jeden nebo více volných jednoplodolistových pestíků, nebo cenokarpní - srostlé ze dvou nebo více plodolistů, U nahosemenných rostlin jsou ploché a nesou na svém povrchu vajíčka. U krytosemenných rostlin plodolisty srůstají svými okraji v dutý pestík. Pestík rozlišujeme na tři části: v dolní části je semeník, kde jsou ukryta vajíčka obsahující samičí pohlavní gamety, podle polohy vůči ostatním květním částem rozlišujeme semeník svrchní, polospodní a spodní, ve středu je čnělka a v horní části blizna.
Rostlinné vajíčko - ovum, samičí výtrusnice, zárodečný vak, gymetofyt, U nahosemenných rostlin jsou nahá, u krytosemenných v semeníku. Vajíčko má dva obaly - intergumety. Dělením pokožkových a podkožkových buněk placenty vzniká základ pletivného jádra - nucellus, ketrý se postupně zvětšuje. Obaly postupně obalí nucellus, na vrchu nesrůstají - klový otvor - mikropyle. Jedna buňka nucellu v blízkosti mikropyle (větší,větší jádro, hustší cytoplazma) se redukčně dělí a vznikají čtyři hapliodní buňky, tři degenerují a z jedné se vyvíjí mladý zárodečný vak, jehož vývoj pokračuje trojnásobným mitotickým dělením. Tím vzniká zralý zárodečný vak a na každém pólu čtyři jádra. Z každé čtveřice se tzv. pólové jádro přesune do centra zárodečného vaku, kde splynou v jádro zárodečného vaku (2n). Zbývající buňky - pomocné - synergidy, vaječná buňka, protistojné - antipody.
Vaječná buňka je oplozana generativní buňkou pylového zrna. Jádra splynou a vzniká 2n zygota, ze zygoty embryo. Jádro vegetativní buňky splyne s jádrem zárodečného obalu - 3n jádro - triploidní pletivo - endosperm - výživa zárodku.
Rostliny, které mají tyčinky i plodolisty v květu pospolu, jsou oboupohlavé. Mají-li v květu jen tyčinky nebo jen plodolisty, jsou jednopohlavné, a to buď samčí - prašníkové nebo samičí - pastíkové. Vyrůstají-li samčí a samičí květy na jedné rostlině, označuje se tato rostlina jako jednodomá, vyrůstají-li na jedné rostlině téhož druhu pouze samčí nebo samičí, označuje se jako dvoudomá.
Souměrnost květu: souměrný - zygomorfní - jedna rovina souměrnosti, pravidelný - aktinomorfní - paprsčitý - více rovin souměrnosti, nepravidelný - asymetrický - nemá rovinu souměrnosti
Květenství: Rozlišujeme květenství jednoduchá - hroznovitá - postranní stonky nepřevyšují ostatní, rozkvétání zdola nahoru - vzestupně - akropetálně, u květů v jedné rovině dotředivě - centripetálně, hrozen, klas, jehněda, palice, okolík, úbor, hlávka, šiška, chocholík, -vrcholičnatá - postranní stonky převyšují hlavní, rozkvétání sestupně - bazipetálně, u květův jedné rovině odstředivě - centrifugálně, vrcholík,vidlan, srpek, vějířek, a složená - vznikají buď kombinací stejných typů květeství - homotaktická - lata, klas z klásků, složený okolík, nebo složením rozdílných typů květeství - heterotaktická - např. hrozen ze srpků...
Květní vzorec: Květní vzorec vyjadřuje pomocí mezonárodních značek pohlavnost, souměrnost, počet a uspořádání květních orgánů.
samčí - samičí - oboupohlavý -
pravidelný - * souměrný - bysimetrický - asymetrický - acyklický -
kalich - K koruna - C okvětí - P soubor tyčinek - A s. plodolistů - G
srostlé části - ( ) velký počet
Funkce květu: zajišťuje pohlavní rozmnožování.
Semeno: Semeno se vyvíjí z oplozeného vajíčka. Obsahuje osemení - testa, vzniká z intergumetů, ochrana, povrch hladký nebo zoubky a chlupy, živé pletivo - endosperm - triploidní, vyživuje zárodek, obsahuje tuky, škrob nebo bílkoviny, -perisperm - zbytky nucellu, výživa zárodku, zárodek - embryo, vzniká z oplozeného vajíčka jeho dalším dělením, skládá se z kořínku - základ kořene, orientován ke klíčnímu otvoru, hypokotulu - první podděložní článek, děloh - ploché listové útvary, lipnicovité - štítek, první nadděložní článek - epikotyl, a plumuly - první pupen rostliny, meristém vrcholného prýtu, jednoděložné - po straně dělohy, dvouděložné - mezi, trávy - obalena pochvou - koleoptile
Polyembryonie - v semeni dva a více zárodků.
Plod: Vyvíjí se v nadzemních částech rostlin, ve zvláštních případech plod dozrává v zemi - geokarpie. Je to mnohobuněčný generativní orgán rostlin. Vzniká ze semeníku krytosemenných rostlin po oplození vajíček. Čnělka a blizna zasychají. Hlavní funkcí plodu je ochrana semene a jeho vyživování, popřípadně i rozšiřování - chorie. Semeník se mění v plod, jeho stěna v oplodí - perikarp, který má obvykle tři vrstvy: exokarp - vnější, blanitá vrstva, charakteristicky zbarvená slupka, mezokarp - dužnatý až šťavnatý parenchym, endokarp - blanitý - jádřinec u malvic, sklerenchymatický - pecka u peckovic, parenchymatický - málo odlišný od mezokarpu - bobule.
Plody rozdělujeme na pravé - vzniklé pouze z pestíku, vývojově starší, a na nepravé - vzniklé i z jiných částí květu nebo květeství.
Pravé: suché - perikarp kožovitý nebo tvrdý sklerenchym
pukavé - vícesemenné, v době zralosti se otevírají
měchýřek - 1 plodolist, puká 1 švem (blatouch)
šešule - 2 plodolisty, 2 švy s chlopněmi, blanitá přepážka (řepka)
lusk - 1 plodolist, 2 švy od vrcholu (hrách)
tobolka - více plodolistů, různé otevírání (víčkem, děrami, zuby..., mák)
šešulka - malá šešule (penízek)
nepukavé - jednosemenné, neotevírají se, ale oddělují jako celek
oříšek - semena uložena volně, víceplodové, tvrdé oplodí (líska)
nažka - semena částčně srůstají se stěnou, 1 plodolist (olše)
obilka - jednoplodová, osemení a oplodí spolu úplně srůstají (obiloviny)
poltivé - vícesemenné, neotevírají se, ale rozpadají na jednosemenné díly
struk
tvrdka - 4 jednosemenné díly (hluchavka)
dvojnažka - 2 díly (javor)
diskový plod
dužnaté - oplodí má tři vrstvy, mezokarp - šťavnatá dužina
peckovice
bobule
Nepravé: češule - srůst květního lůžka a spodní části květních obalů, uvnitř nažky (šípek)
malvice - srůst spodní stěny semeníku s češulí - zdužnatělá (jablko)
souplodí - hustě nahloučené plody, vzniklé z jednoho květu s apokarpním gynaeceem, s. měchýřků, s. nažek na zdužnatělém kv. lůžku (jahodník), s. peckoviček na zd. kv. l. (maliník)
Plodenství: soubor plodů z celého květenství - hrozny, úbor slunečnice
Zvláštní typy plodů - ananas - zdužnatělé celé květenství, hesperidum - zvláštní typ bobule (citrusy).
Žádné komentáře:
Okomentovat