Pojetí ústavního práva hmotného, procesního a sporného. Odpovědnost státu a veřejné moci, druhy této odpovědnosti.

19. Pojetí ústavního práva hmotného, procesního a sporného. Odpovědnost státu a veřejné moci, druhy této odpovědnosti.
Ústavněprávní normy zpravidla zakládají instituce a vztahy v oblastech veřejné moci , struktury státu , vymezují postavení občana. Vzhled ke svému obvyklému účelu ( konstitutivnost ) , obecností a z dalších výše uvedených důvodů jsou svojí povahou typicky normami převážně hmetněprávními.
Ústava však zakládá i činnost ústavních orgánů , způsob jejich vzniku , odpovědnost subjektů podle ústavy , způsob uplatnění pravomocí podle ústavy , apod. Na bázi psaných ústav vzniká řada veřejnoprávních procedur , konstitutivních postupů , v nichž vystupují různé subjekty ústavněprávních vztahů , jejichž interakce je přímo regulována ústavou nebo jinými prameny ústavního práva , zejména běžnými zákony.
Tak na základě Ústavy ČR je založen volební proces ( srov. Čl. 18 až 20 Ústavy ) , jednací řád komor Parlamentu ( viz. Čl. 38 odst. 2 Ústavy ) , procesní charakter má jednání před Ústavním soudem ( čl. 88 odst. 1 Ústavy ).
Přestože část postupů podle ústavního práva má namnoze organizační či systémotvorný charakter , tyto procedurální , konstitutivní vztahy jsou „ proložený “, kombinovány s právy a povinnostmi jejich účastníků ( srov. Postavení voličů , resp. kandidátů ve volbách ). V tom smyslu dochází ke konkurenci , soutěži , k vítězům či konfliktům i v ústavněprávních vztazích existuje otázka materiální pravdy , tedy existují regule demokratické ústavnosti.