Charakteristika klasických ústavních modelů. Pojetí demokratické formy vládnutí, principy.

4. Charakteristika klasických ústavních modelů. Pojetí demokratické formy vládnutí, principy.
Anglický parlamentarismus
Ústavnost zde není od pradávna. Symptomy ústavnosti můžeme nalézt např. v Aténách (volené orgány), nebo v římském právu. Ve středověku existoval první uzavřený model (westminsterský), tzv. anglický parlamentarismus (1688). Paralelně se systémem královské moci se vyčlenil oponující parlament => postupně vznikala koncepce parlamentní vlády, od které se odvíjí výkonná moc. Dodnes se v Anglii udrželo několik zvyklostí, které se dodržují - např. vítězná volební strana má premiéra, vláda má automatickou důvěru, opozice se stává kvalifikovaným oponentem. Toto je tedy jeden ze zdrojů klasické ústavnosti. Dalšími jsou např. Habeas corpus a Magna charta (ochrana občana před případnou zvůlí soudní moci).
Americká Ústava (1787)
Předcházela ji Virginská deklarace (1776). Do Ameriky byl importován anglický model, který se však vyvíjel, a vznikl tak svébytný model, jenž šel cestou první federace světa vzniknuvší pospojováním jednotlivých článků (asociací). V USA vznikl prezidentský systém. V americkém ústavním modelu existuje separace (oddělení) mocí, mezi kterými působí určitá rovnováha a brzdy (v anglickém parlamentním systému dochází ke spolupráci těchto sil). Důležitým momentem bylo přijetí Listiny práv v roce 1791. Ovlivněny francouzskou revolucí, začaly USA dotvářet svoji Ústavu dodatky (o právech člověka a občana). Ústava je interpretována soudní mocí (jak řekl roku 1803 jeden soudce - “Ústavou je to, co Nejvyšší soud za Ústavu prohlásí.”). Tím se zvýraznila role amerických soudců a jejich klíčová pozice ve výkladu ústavnosti. Pro svět je americký model zdrojem pro systém prezidentské vlády.
Francouzská Deklarace práv člověka a občana (1789)
Francouzská revoluce navázala na určité filosofické proudy (osvícenství - J.J.Rousseau). Revoluce vyzdvihla pozici fyzické osoby člověka, úlohy člověka a občana ve společnosti. Předložila uznání lidských práv, koncepci ochrany osobnosti, koncepci politických práv na základě hesla - “rovnost, volnost, bratrství”. Deklarace byla Ústavní radou (typ Ústavního soudu) prohlášena za platnou součást Ústavy v roce 1971. Do té doby neměla 5.republika (od roku 1958) v Ústavě lidská práva.
Středoevropský ústavní model
Pod vlivem tradicí římského práva se ve střední Evropě postupně vytvořil nový ústavní model, tzv. středoevropský. Převtělil se v přísně psaný typ, který je vlastní románsko-germánskému systému práva. Počínaje 20.léty a s rozvojem ústavnosti v Rakousku, Republice Československé a Německu, vznikaly Ústavní soudy. Staví svoji činnost na skutečnosti, že existuje určitá pyramida právních norem (vertikalismus), z čehož vyplývá určitý stupeň podřazení. Např. zákon musí být v souladu s ústavním zákonem, když není, Ústavní soud nesoulad zruší. Ústavní soudnictví se zabývá konflikty ve federacích - konflikty mezi zeměmi, nebo mezi spolkem a zemí.