Rozdíl mezi obyčejovými a smluvními pravidly

obyčej zachycuje ustálenou praxi, praxi, která již mezi státy existuje – pak vzniká PN; zatímco smlouva zachycuje nikoliv praxi, která existuje, ale zachycuje potřebu pro budoucnost.

Smysl a způsob vzniku obyčeje a smlouvy jsou rozdílné, proto není možné, aby smluvní pravidla jednou plně nahradila obyčejová pravidla.

rozlišení obyčejových pravidel

soft law x hard law

vychází z definice právní normy a právních úkonů. Obsahem norem MP jsou určitá právní pravidla, každé pravidlo musí splnit náležitosti co se týče obsahu (pravidlo normy) a formy. Pravidlo musí být dostatečně určité, zatímco forma musí mít jednu z podob pramenů práva.

Obyčej formu má, jedná se o ustálenou praxi -nenalézáme nedostatky. u smluv nedostatky nalézáme. v případě, že nedostatky nejsou, jedná se o hard law. pokud má nedostatky (obsahové či formální), pak se jedná o pravidlo soft law.

V případě, že má nedostatky týkající se formy – zpravidla chybí právně závazná forma - , státy nejsou schopny dosáhnout konsensu, vznikají určité nikoliv smlouvy, ale programové závazky, které směřují do budoucna – jinými slovy obsahují měkce, neurčitě zformulované závazky. Proto měkké právo