existují dohody (úmluvy) upravující diplomatické a konzulární právo; zákl. dok. Vídeňská úmluva o dipl. stycích z r. 1961
státy mohou podepisovat, ratifikovat, jsou členy, ale nemusí mít všichni mezi sebou dipl. styky; dipl. vztahy vznikají vždy na základě dvoustranné dohody mezi státy; uzavírá se písemně, ve zjednodušené formě (výměnou diplomatických nót)
může být jednoduchá (odkazuje na úpravu obs. ve Víd. úmluvě) nebo může být obsáhlejší a upravit vztahy mezi státy omezenějším způsobem, nebo budou širší, než ty, které předvídá Víd.ú.
Uskutečňování diplomatických styků:
Země vysílající vysílá do přijímající země diplomatickou misi. Víd.Ú. rozděluje vedoucí dipl. mise do tří skupin:
- velvyslanec
- vyslanec
- charges d´affaires
- nuncius – internuncius v případě vyslanců Vatikánu
z právního hlediska mají velvyslanec a vyslanec stejné postavení, i pokud se sejdou v rámci dipl. sboru, rozhoduje pouze služební stáří.
Úroveň styků (na nejvyšší úrovni…)– dle úrovní velvyslanec – vysl.- ch d´a.
Velvyslanec, vyslanec - akreditační listiny podepsané prezidentem svého státu a odevzdávají je prezidentovi přijímajícího státu, vždy při přijímací ceremonii, musí být splněny formality
Chdf má akr. listiny podepsané ministrem ZV a odevzdává je ministrovi ZV přijímající země
Diplomatický sbor
předseda: stařešina (služebně nejstarší člen dipl. sboru a v případě Vatik. je to noncius)
Žádné komentáře:
Okomentovat