Kompetence státu

suverenita – moc spojená s územím a obyvatelstvem

kompetence státu: mezinárodněprávní oprávnění k výkonu určitých pravomocí – jednak vzhledem k urč. prostoru (prostor uvnitř kterého stát vykonává státní moc) a vzhledem k osobám, které jsou se státem spojeny právním svazkem občanství. Je to = personální výsost a územní výsost.

MP garantuje vnitřní volnost státu.

Garantuje i možnost státu mezinárodní smlouvou zříci se výsosti nad určitým územím, zříci se moci, vlády nad ním – nad určitou částí teritoria ve prospěch jiného státu. Dokonce i ústava ČR připouští možnost, že nejvyšší orgány mohou delegovat svou pravomoc mezinárodním organizacím či orgánům – uvedeno v ústavě a jedná se zejména o souhlas orgánu zákonodárné moci. Stejným způsobem, jakým se může zříci své suverenity, je možno učinit opak.

Stát může smluvně-právní formou (tedy na základě smlouvy) přijmout závazek, že nepřevede svou správu, a to ani v omezené části na stát jiný. Tato smlouva se nazývá smlouva o neutralitě.

Z dnešních státu je neutrální např. Švýcarsko, a to se stalo neutrálním na půdě Vídenského kongresu v r. 1815, kdy sama konference smlouvu, která uložila Švýcarsku povinnost neposkytovat švýcarské území pro zřízení cizích vojenských základen – jedná se o Smlouvu o trvalé neutralitě.

V r. 1955 uzavřelo podobnou smlouvu i Rakousko.

Stát nemůže sám o sobě jednostranně prohlásit neutralitu. Lze zakládat pouze mezinárodní smlouvou – nelze ji jen prohlásit, musejí ji ostatní státy přijmout. Několikrát ji deklarovalo Švédsko – z hlediska MP nelze považovat za neutrální, jelikož jednostranné prohlášení lze vzít kdykoliv zpět.