- směr recepce římského práva v Německu (od 15. století)
- jde o dobovou a místně podmíněnou modifikaci pandekt, vytvoř. vlivem domácího práva
pandekta = hl. části Justiniánovy kodifikace
- právní věda vybudovaná na základě recipovaného římského práva (i na domácí právo)
- 1495 vydán soudní řád pro Říšský komorní soud
- soudí dle římského práva a teprve poté přihlíží k právu jednotlivých teritorií
-označuje určitou epochu právní vědy, která byla uzavřena až velkými kodifikacemi v 18.st.
Ø Samuel Stryk (1640-1710),
„Usus modernus pandectarum“
- propůjčilo jméno celé této epoše německé právní vědy
Ø Johannes Schilter (1632-1705)
„O praxi římského práva u německých soudů“
- teoretickému vyjasnění pojmu „pramene práva“
Ÿ vymezení „právního obyčeje“ jako pramene práva v místním oblastním měřítku
- i právní obyčej výrazem zákonodárcovy vůle
ð jen mlčky v podobě panovníkova mlčenlivého souhlasu
- v právu osob antická inspirace selhala - nová společenská realita (nebyly otroci, atd)
- vlastnictví chápáno jako samostatný svébytný institut
- ožívají nauky o děleném vlastnictví, držbě, věcných právech k věci cizí, zástavním právu
nebo právech obligačních
- usus modernus od druhé poloviny 18.století konkuroval s rozvojem přirozenoprávního
myšlení (ideologie nastupující buržoazie - měla již protifeudální ráz)
- význam právní vědy usu modernu byl i v tom, že v ní vyústilo právně institucionální myšlení
Žádné komentáře:
Okomentovat