Ústava jako právní norma (ústava jako normativní systém). Pojetí funkcí státu.

21. Ústava jako právní norma (ústava jako normativní systém). Pojetí funkcí státu.
Ústava jako právo
Ani praktická politika ani teorie ústavního práva se v minulosti mnohdy nezabývaly zvláštnostmi ústavních norem , což souvisí s jistým tradičním podceňováním právní funkce ústavy. Ostatně , tradiční politická deklarativnost ústavních dokumentů , jejich heslovitost , patetičnost , obecnost , apod. přímo k tomuto dojmu navádějí.
Vývoj ústavních systémů však postupně jednoznačně prokázal , že ústavu je třeba projímat jako právní základ , jako normativní systém , jehož současným či stěžejním cílem je regulativní funkce v pluralitní demokracii , založené na dělbě moci v tom smyslu je třeba ústavu následně , ale i preventivně chápat jako systém ustanovení , které jsou zformulovanými právními normami se svým obsahem , strukturou i významem. Současná ústavnost prokázala navíc , že ústava jako normativní systém se prosazuje zejména tam , kde se rozvinulo ústavní soudnictví v té souvislosti se též „ nalézá “ právní obsah údtavy a konstatují zvláštnosti ústavních norem.
Ústavní normy
Ústava jako právní dokument je tedy složena z právních ( ústavněprávních ) norem. Při charakteristice zvláštností ústavněprávních norem je třeba především vycházet ze zvláštností předmětu ústavy.Ze zvláštností ústavního předmětu se v podstatě odvíjejí typy ústavních norem. Tak lze například z pohledu způsobu formulace předmětu ústavy a tudíž i předurčení těchto norem v právním řádu normy ústavy dělit na :
ústavní normy – obecné principy ( např. čl. 2 odst. 1 listiny stanoví , že : „ stát je založen demokratických hodnotách “ )
ústavní normy stanovící práva a povinnosti jejich subjektů ( např. čl. 19 odst. 1 Listiny stanoví , že „ právo pokojně se sdružovat je zaručeno “ )
ústavní normy zřizující , konstitutivní