Předmět ústavněprávních vztahů. Pojetí státu, jeho pojmové znaky.

12. Předmět ústavněprávních vztahů. Pojetí státu, jeho pojmové znaky.
Ústava je základní zákon , soubor nejdůležitějších pravidel , projev suverenity lidu , odvíjejí se zní všechny ostatní moci. Ústava není neměnná , přizpůsobuje se jak vnitrostátním tak i mezinárodním souvislostem.
Ústava ČR má v podstatě uzavřený – rigidní charakter ( věnuje se především vnitřní suverenitě státu ) vzhledem k mezinárodnímu právu. Vidí mezinárodní a vnitrostátní právo v určitém protipólu – dualismus. Důsledkem dualismu je přednost vnitrostátního práva před právem mezinárodním. Řada zákonů odkazuje na mezinárodní smlouvy. Z nich vyplývající povinnosti musí být v činnosti uvedeny jinými zákony ( kromě čl.10 ) – nepřímá závaznost.
Otevřené jsou ty Ústavy jestliže obsahují záležitosti smluvního práva mezinárodního přímo. To znamená , že není třeba k realizaci právního předpisů mezinárodního práva již jiné úpravy , která by tento právní předpis uvedla v život. Naproti dualismu stojí monismus – prolínání vnitrostátního práva s mezinárodním ( vztah nemusí být zprostředkován ) – přímá závaznost. Znamená to také , že jestli existuje norma , není rozdíl zda-li je vnitrostátní či mezinárodní. V tomto případě se hovoří o jednom systému práva , který nepředpokládá konflikt mezi normami.
Jaký je vůbec rozdíl mezi normami mezinárodního a vnitrostátního práva ? Vnitrostátní je utvářeno svrchovanou vůlí a mezinárodní je tvořeno vůlí více států. Vztah ústavního práva a mezinárodního práva je tedy specifický , neboť je vztahem dvou odlišných systémů pravidel , odlišného zdroje , odlišného cíle atd. Vztah těchto dvou oborů je vztahem dvou suverenit - zavazujících právních systémů.
I přes skutečnost , že tyto systémy v určitém smyslu existují vedle sebe , mezinárodní právo systémem “ nadřazeným „. Jaký je však stupeň nadřízenosti ( závaznosti ) mezinárodního práva vůči ústavnímu právu závisí na tom , jak normy práva ústavního akceptují závazek dodržovat všeobecné principy vztahů mezi státy. Ústavní právo stanoví zpravidla závazek vůči právu mezinárodnímu , případně způsoby vztahů k mezinárodnímu právu a příslušný postup při jeho dodržování. Tím si také obvykle ústavní právo určuje , zda-li mezi jejich prameny budou dokumenty práva mezinárodního ( týká se členských států EU )
Zvláštností vztahů Evropského práva a ústavních systémů jejich států je m.j. i to , že evropské právo váže nejen členské státy , ale i jejich obyvatele ( občany ) přímo , čímž jsou mnohdy omezena suverénní práva občanů členských států. Tím je též omezena zákonodárná funkce členských států ( což musí být určeno v vnitřní ústavě.