KRÁDEŽ

– následkem u krádeže podle § 247 odst. 1 a) je způsobení škody nikoli nepatrné na cizím majetku (jde o škodu nejméně 5000 Kč) = pod touto hranicí jde o přestupek X bez ohledu na výši škody je však krádež TČ, jsou-li zde okolnosti zvyšující nebezpečnost jednání nebo pachatele podle § 247 odst. 1 b) až e):
– vloupání podle § 247 odst. 1 b) definuje § 89 odst. 14
– u § 247 odst. 1 c) – je-li však násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí pou-žito před zmocněním se cizí věci a v úmyslu tak učinit => jde o loupež a nikoli o krádež (ustanovení § 234 je speciální ve vztahu k § 247)
– věcí, kterou má jiný na sobě / při sobě ve smyslu písmena d), je oblečení, obsah kapes, zavazadla,…
– naplňuje-li pachatelovo jednání více alternativních znaků skutkové podstaty TČ krádeže podle § 247 odst. 1 a) až e) = je nutné skutek kvalifikovat tak, aby byly vystiženy všechny znaky, jež byly naplněny (faktická konzumpce nepřichází v úvahu)
– subjektivní stránka vyžaduje úmyslné zavinění – úmysl musí zahrnovat celou objektivní stránku – tedy i trvalé vyloučení poškozeného z dispozice s věcí = tím se krádež liší od fortum usus podle § 249
– pachatel nemusí mít úmysl se obohatit
– trestní odpovědnost za krádež nezaniká tím, že pachatel krátce po činu věc vrátí (ať už na naléhání poškozeného, nebo z vlastního rozhodnutí); skutečný či domnělý majetkový nárok vůči poškozenému nevylučuje trestní odpovědnost za krádež
– pachatelem může být kdokoli
– při posouzení pokusu krádeže je třeba vycházet z představy pachatele o předmětu útoku a jeho záměru
– jednočinný souběh krádeže s porušováním domovní svobody je možný, a to i když jde o krádež vloupáním; dále je jednočinný souběh možný se zneužíváním pravomoci veřejného činitele, s pytláctvím, s nedovoleným ozbrojováním,…