KRÁDEŽ

– KRÁDEŽ – § 247
– objektem je nejen vlastnictví, ale i držení věci (nejde o držbu)
– objektivní stránka – pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a splní alespoň jednu z dalších alternativně stanovených podmínek v § 247 odst. 1 a) až f); pachatel se věci zmocní – odejme ji z faktické moci jiného a sobě umožní dispozici s věcí; může tak učinit vlastní rukou, použitím technického nástroje nebo živého nástroje (např. dítě, osoba jednající v omylu)
– krádež nemusí být tajná
– nezáleží na tom, komu pachatel cizí věc z faktické moci odnímá (může to být i neopráv-něný držitel – např. zloděj)
– do objektivní stránky se řadí i přisvojení si věci, nikoli přivlastnění
– jednání pachatele, který se zmocnil cizího motorového vozidla, lze posuzovat jako krádež – a nikoli neoprávněné užívání cizí věci – jen když je prokázáno, že tak učinil s úmyslem trvale vozidlo užívat nebo jinak s ním naložit způsobem, jenž by vyloučil obnovení dispozičního práva poškozeného X nejde o neoprávněné užívání cizí věci, ale o krádež, jestliže pachatel s cizím motorovým vozidlem, jehož se zmocnil v úmyslu užívat jen přechodně, naložil tak, že poškozenému natrvalo odejmul obnovení dispozičního práva, popř. to výrazně ztížil
– předmětem útoku je cizí věc; práva nemohou být předmětem krádeže, ale mohou jím být věci, které jsou ekvivalentem práv a jiných hodnot (vkladní knížky, depozitní certifikáty, akreditivy, směnky,…); předmětem mohou být i cenné papíry; dále legitimační papíry, pokud jejich pozbytí znamená nenahraditelnou ztrátu práva
– odcizení platební karty může být souběhem krádeže s neoprávněným držením platební karty podle § 249b
– předmětem krádeže nemohou být věci nemovité
– vždy jde o věc cizí, vlastník se nemůže dopustit krádeže na své věci; cizí je i věc, kterou má pachatel ve spoluvlastnictví => krádež spoluvlastnického podílu X za cizí věc nelze považovat z hlediska kteréhokoliv z manželů věc ve společném jmění manželů
– věc patřící do majetku obchodní společnosti je pro společníka této společnosti věcí cizí
– cizí věcí není věc, která byla pachateli výhradně svěřená – taková věc je předmětem zpronevěry
– krádež nelze spáchat na věci ztracené, která už není v moci původního vlastníka, ani na res nullius a res derelictae