Základním materiálem je jazyk. V převážné většině využíváme spisovného jazyka. Nespisovné, cizích, nebo speciální (archaické) výrazy se většinou používají charakteristice postavy nebo přiblížení prostředí.
Každý jazyk je pružný, a proto s ním může autor různými způsoby pracovat, a používat různé prostředky k vyjádření svých myšlenek.
· Pojmenování
o přímého (vlasy černé jako havran)
o nepřímého (vlasy jako noc - neřekl černé, pojmenování obrazné)
· metafora - přenesené pojmenování z jedné věci na druhou na základě podobnosti
o nově vzniklá, originální (Listí pršelo ze stromu)
o lexikalizovaná (hřeben - hřebeny hor, hřeben kohouta)
· metonymie - přenesení významu na základě věcné souvislosti - Mám v knihovně Čapka
· synekdocha - druh pojmenování, kdy část zaměním za celek - Zaplakal, když viděl rodnou střechu (viděl rodný dům)
· personifikace - zosobnění; druh metafory. Neživým věcem nebo abstraktním pojmům se připisují lidské vlastnosti, popř. se nechávají jednat jako lidé.
· Nadsázka (hyperbola)
· Oxymóron - zdánlivě nelogické spojení dvou slov (živá mrtvola), přenesení významu
· Symbol - znak, který má určitý význam, je spojený s nějakou tradicí
· Alegorie - jinotaj - symbolický obraz nebo příběh; způsob nepřímého literárního nebo výtvarného vyjádření myšlenek, obecných pojmů a událostí, většinou za pomoci smyslově názorných obrazů. K nejstarší alegorii patří bajka.
· Epiteton - básnický přívlastek, hlavně v 19. století (večerní máj = májový večer), epiteton constans - stálý přívlastek (střela kalená, zem širá)
Žádné komentáře:
Okomentovat