Světu nelze pomoci, protože si svůj konec financuje sám: „Kdyby byli jenom Mloci proti lidem, tak by se snad dalo něco dělat, ale lidi proti lidem, to se, člověče, nedá zastavit.“ A tak zbývá pouze předpoklad, že Mloci zopakují stejné chyby jako lidstvo, propadnou nesnášenlivosti a vyhubí se navzájem.
/Ukázka A - Karel Čapek: Válka s Mloky/
Pole naše křičí zrada Jenom dlaň nám zbyla již
Lesy naše hučí hanba Dlaň rodné hlíny
Řeky naše šumí zrada a zrno volající: Braň
Hory naše hučí Hanba před vichřicí prsť domoviny
(F. Halas: Torzo naděje) (J. Hora: Jan Houslista)
/Ukázka B/ /Ukázka C/
Ach Čechy krásné, Čechy mé!
Obraze rámu prastarého,
kolikrát vytrhli tě z něho,
až oprýskaly barvy tvé
až po tmu hrobů. A v den slavný
znovu pro zraky žárlivé
napne tě rámař starodávný. (F. Hrubín: Jobova noc) /Ukázka D/
Na Buštěhrad přijel tatínek odpoledne a srnec byl spravedlivě rozdělen. Kluci se cpali na příští léta, aby vydrželi Terezín, Mauthausen a pochody smrti v třicetistupňových vedrech a všecky ty krásné věcičky, které pro ně připravili Němci ...
(O. Pavel: Smrt krásných srnců) /Ukázka E/
Žádné komentáře:
Okomentovat