Macharův citát by se dal doplnit: Hálek měl význam (pro svou dobu) a patřil době, kde žil, Neruda jde v budoucnost. Jde zde o souřadné souvětí o třech hlavních a jedné vedlejší větě /H1 a H2, kde V1, H3./. Hlavní věty jsou ve slučovacím významovém poměru. Vedlejší věta je přívlastková, zastupuje přívlastek, rozvíjí podstatné jméno době /lze se zeptat: jaké době Hálek patřil?/. Vedlejší větu lze nahradit větným členem (přívlastkem): Hálek měl význam a patřil své době, Neruda jde v budoucnost.
b) Vyhledejte v ukázkách zájmenné tvary, určete jejich druhy, mluvnické kategorie a odůvodněte pravopis.
U zájmen určujeme tyto mluvnické kategorie: pád, číslo, rod (někdy nelze určit všechny tři kategorie). Ukázka A: kdo (vztažné z., 1.p., č.j.), jej (osobní z., 4.p., č.j., muž.r.), vás (osobní z., 4.p., č.mn.), vám (osobní z., 3.p., č.mn.), ho (osobní z., 4.p., č.j., muž. r.). Ukázka B: mé (přivlastňovací z., 1.p., č.j., střed. r.), všechno, vše (neurčitá z., 1.p., č.j., střed. r.). Ukázka C: mne (osobní z., 4.p., j.č.), mi (osobní z., 3.p., j.č.), mne (osobní z., 4.p., j.č.), ta (ukazovací z., 1.p., j.č., žen. r.), já (osobní z., 1.p., j.č.), ledačím (neurčité z., 7.p., j.č., střed. r.), tím (ukazovací z.,7.p., j.č., střed. r.). Ukázka D: svou (přivlastňovací /zvratné/ z., 4.p., j.č., žen. r.), ji (osobní z., 4.p., j.č., žen. r.), všechno, se (zvratné z., 4.p., j.č.), tebe (ukazovací z., 4.p., j.č., muž. r.)
c) Odůvodněte interpunkci ve 3. a 4. ukázce.
Interpunkce v souvětí se řídí (většinou) počtem vět - tedy počtem přísudků (určitých slovesných tvarů). Před a čárku neděláme, jde-li o spojení vět (větných členů) ve významovém poměru slučovacím. Čárkou (čárkami) se vždy odděluje oslovení. Čárku ve větě může v určitých případech nahrazovat pomlčka.
d) Vývoj spisovné češtiny
Viz maturitní otázka číslo 5 (Literatura národního obrození) - d).
Žádné komentáře:
Okomentovat