5. Příroda v dílech poválečných autorů

Přírodou se ve svém díle zabýval například Jaromír TOMEČEK, prozaik, obdivovatel lesů, zvířat
a rostlin. Ve svém díle poukazuje na harmonii a rovnováhu, kterou může člověk v přírodě nalézt,
a zároveň varuje před devastací přírody. Z Tomečkových próz lze uvést například: Ve znamení zvěrokruhu, Zázraky v přírodě, Hora hoří.

Ota PAVEL se ve svých povídkových knížkách Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby také zaměřuje mj. na přírodu, v níž hledá rovnováhu. Pavlovou oblíbenou oblastí bylo okolí řeky Berounky a křivoklátské lesy.

Český básník Jan SKÁCEL psal krásnou poezii, v níž se často objevuje i téma přírody, která je pro autora místem ticha, řádu a čistoty, například sbírky: Smuténka, Naděje s bukovými křídly. Skácel se jako moravský rodák především zaměřil na přírodu a krajinu Moravy.

6. Vrcholy poválečné poezie.

Z poválečné poezie bude připomenuto jen několik nejvýznamnějších děl.

Jaroslav SEIFERT - vytvořil po druhé světové válce mj. dvě slavné básnické knihy:

• Píseň o Viktorce - byla oficiální kritikou odmítnuta a stala se záminkou pro útočnou kampaň proti Seifertovi samotnému. Viktorčina tragédie (známá z Babičky) se pro básníka stala podobenstvím osudu Boženy Němcové samé, a přestože je kniha oslavou láskyplného citu jako nejvyšší hodnoty, její tragický podtext zavdal příčinu
  k nespravedlivému zostuzování autora.

• Maminka - ve sbírce se Seifert vrátil do svého dětství v Praze na Žižkově, kdy centrem všeho světa byla právě maminka. Nejintimnější a nejosobnější motivy jsou sděleny
  s kouzelnou prostotou a citovou vroucností, přičemž nad vším se snáší lehoučký smutek.

František HRUBÍN

• Romance pro křídlovku - je vlastně příběhem básníkovy první lásky. Sledujeme lyrický příběh o lásce bezradného chlapce k živočišné Tonce a poté prožitek prvního milostného vzplanutí k Terině, dívce od kolotoče, která však předčasně umírá.

Josef KAINAR - představuje ve svých nejlepších dílech životní skepsi a smutek z lidského údělu v touhu po citové čistotě a lásce. Napsal například sbírky Nové mýty a Moje blues.

Kainarovy verše proslavili zpěváci Vladimír Mišík /například Stříhali dohola malého chlapečka/ a Karel Plíhal. Poezie se vůbec k většině lidí dostávala v první řadě ve spojení s hudbou (písničkáři jsou vlastně také básníky - namátkou lze připomenout pár jmen: Jiří Suchý, Karel Kryl, Karel Plíhal, Jaromír Nohavica, Wabi Daněk, Pavel Lohonka Žalman, Pavel Dobeš).