a) Vokální polyfonie: - tj. mnohohlasost, skládá se ze dvou nebo několika samostatných současně znějících hlasů,
samostatnost hlasu záleží na melodické výraznosti a rytmické rozdílnosti
- souzvuky vznikaly náhodně, hudba nebyla kadenční
- konsonantní souzvuky byly na těžkých dobách, disonance na lehkých dobách – používány jako
průchod nebo spodní střídavý tón
vok.polyfonie – sloužila k liturgickým účelům, melodika vychází z možností lidského hlasu, rytmus byl
ovlivněn textem, ve svých začátcích se prolíná jednohlasým slohem chorálním a světským
(trubadůři)
církevní tóniny – používaly se církevní tóniny, ze kterých vyrůstá nejen melodika jednohlasého gregor.
chorálu, nýbrž i celého polyfonního vícehlasu, až k dokonalým formám Palestiny či Lassa.
tóniny - dórská 6v
- frygická 2m - obě tónorod moll
- lydická 4zv
- mixolydická 7m – obě tónorod dur
notace - bílá menzurální – maxima, longa, brevis, semibrevis (asi jedna vteřina), minima, seniminima,
fusa, semifusa
- nepoužívaly se taktové čáry (až v 17. století), hudba nebyla metrická
cantus firmus - tj. stálý, pevný zpěv – je to základní melodie neimitační vokální polyfonie. Nejčastěji je c.f.
chorální melodie, ale i světská lid. píseň nebo vlastní melodie skladatele
- ostatní hlasy nazýváme kontrapunkty – c.f. – nejčastěji v tenoru
melodie - nejčastěji plyne v menších intervalech, občas se zvlní menším, větším skokem, který je vyplněn
stupňovitým postupem v opačném směru
b) Pravidla renesanční polyfonie
a) konsonance - těžké doby – jsou to 13568
b) disonance - lehké doby – jsou to 247 (4 byla disonancí, protože měli jiné ladění)
- konsonance dokonalé – 58
- konsonance nedokonalé – 36
- mezi c.f. a kontrapunktem nesmí vzniknout paralelní 5,8 ani skryté 1,5,8
- vyhýbáme se disonantním akordickým rozkladům, sekvencovitým postupům, nebo jednotvárným
návratům ke stejnému tónu
- křížení hlasů se nejen dovoluje, ale i doporučuje (v hlase se rozvine jeho melodická síla, která
se v sevřeném prostoru nemůže projevit), potom však návrat do původních poloh
- postupuje se protipohybem, rovným pohybem, stranným pohybem
formy: moteto - 3-4 hlasá skladba 15. století, 5-6 hlasá 16. stol,
- kratší text. úseky měly vždy odlišné hudební téma, které se imitačně provádělo ve všech hlasech
missa - v průběhu 15. století je zhudebňováno stále častěji celé ordinárium, (Kyrie, Gloria, credo..)
- uplatňovaly se nejrůznější techniky vedení hlasů – např. imitace
madrigal - itálie – umělečtější útvar, než Frottola 3-6 hlasů, užíván italskou šlechtou, text – milostný i
poučný, satirický
frottola - vícehlasá veršovaná píseň s milostnými texty
villanella
lanzonetta - vícehlasé písňové formy, jednoduché s výrazným rytmem
baletto
Žádné komentáře:
Okomentovat