Nejběžnější právní skutečností, na základě které vzniká obchodní závazkový vztah, je smlouva. Jedná se o právní úkon (zpravidla dvoustranný), který zakládá smlouvu s tím, že se vůle obsažená ve smlouvě shoduje (tzv. konsenzus).
Obchodní smlouva vzniká dohodou stran o celém obsahu smlouvy. Při uzavírání obchodní smlouvy se mohou strany rovněž dohodnout, že určitou část smlouvy sjednají až dodatečně, po jejím uzavření. Strany mohou část obchodní smlouvy určit odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými či zájmovými organizacemi.
V obchodním smlouvách platí ochrana poskytnutých informací, takové informace mají být třetím osobám utajeny. Výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.
Návrh na uzavření smlouvy (oferta)
jednostranný právní úkon navrhovatele (oferenta), který směřuje k uzavření smlouvy
musí být určitý
musí z něj být patrná vůle navrhovatele být vázán návrhem v případě, že tento bude přijat
musí splňovat zákonem požadované náležitosti právních úkonů
návrh smlouvy se stává účinným jeho dojitím adresátovi
navrhovatel je svým návrhem po určitou dobu vázán
Přijetí návrhu (akceptace)
jednostranný právní úkon příjemce (akceptanta), který vyjadřuje souhlas s obsahem návrhu
pro vznik smlouvy musí být přijetí návrhu včasné a bezvýhradné, pak dochází ke konsenzu a vzniká smlouva
i pozdní přijetí návrhu může mít následky včasného přijetí návrhu, jestliže navrhovatel o tom bez odkladu ústně nebo písemně vyrozumí příjemce
Žádné komentáře:
Okomentovat