SOCHAŘSTVÍ

- kult antiky
- střediskem se stal Řím a jeho vůdčí osobností
Benátčan Antonio Canova (1757-1822)
- dokonale ovládl techniku tesání mramoru
- náměty z ant. mytologie, byl považován za obnovitele klasické krásy ant. umění
- vytvořil idealizované podbizny císaře a jeho rodiny (Napoleon jako nahý ant. héros)
- náhrobní sochař – emp. náhrobek arcivévodkyně Marie Kristiny
- obnovil ant. techniku vrtání, pokusil se obnovit i ant. ganosis (vtírání masti z vosku a mýdla do pleťových partií)
- na konci života zklamání - řecké sochy klas. doby byly tesány jiným způsobem, než předpokládal


Francie
Pierre Cartellier (1757-1831), Denis-Antonie Chaudet (1763-1810), Francois-Joseph Bosio (1769-1845)


Dánsko
Berthel Thorvaldsen (1770-1844)
- v Římě měl čtyři ateliéry (jeho žáci zde prováděli Mistrovy mramorové návrhy)
- napodobení ant. vzorů


Čechy
- hřbitovní náhrobky:
Josef Malínský (1752-1827) – náhrobky na Olšanech a v Košířích
František Xaver Lederer (1758-1811) – na Olšanech, kašna na Uhelném trhu na St. Městě
Václav Prachner (1784-1832) – železný náhrobek Leopolda na Malostranském hřbitově, alegor. socha Vltavy na Mariánském náměstí