Sokrates (469 – 390 př.n.l.)
- navazuje na sofisty
- politické problémy v Athénách -> obviněn z bezbožnosti -> poslechl přijal trest soudce -> nabídnuto, aby utekl z Athén x porušil by svou filosofii -> přijímá trest: vypil číši s jedem
- syn sochaře a porodní báby -> vyučil se sochařem, brzy odešel od rodiny -> žena Xantipa – musel opustit rodinu, protože cítil své poslaní -> chodil athénskými ulicemi, zastavoval lidi a vedl rozhovory
- filosofování bezplatné, žil pouze z pohostinnosti žáků
- filosofování: kladl naivní otázky -> postupně rozhovor veden k obecným filosofickým úvahám x žádné písemné záznamy:
- fáze Sokratova dialogu:
• svého protivníka dostává do úzkých, protiřečí si
=>DESTRUKTVNÍ FÁZE
• Sokrates je spokojený, že je protivník v úzkých => donutí ho k přiznání, že neví, nerozumí
=>MAUEITICKÁ FÁZE
• Sokrates pomáhá přivést na svět myšlenku protivníka, důležitým krokem je jeho přiznání => společně rozebírají jednotlivé dílčí pojmy
• spojení jednotlivých dílčích pojmů = jednotný závěr
-> cílem formulovat obsah pojmu, důležitá schopnost jeho použití, spojení s ostatními pojmy
výrok: „Vím, že nic nevím.“ => vím, že mám konat dobro, ale nevím, co to dobro je
- > kdo jednou dobro pozná, už se podle toho chová -> neznalost dobra je příčinou špatného chování lidí => považován za zakladatele etiky
- > neví, co je dobro, ale musí ho konat -> potřebuje pomoc, jestli to koná dobře nebo špatně = DAIMONION = svědomí
- > člověk je za života tímto hlasem doprovázen -> když nám řekne, že konáme špatně, má se opravit; pomáhá nám poznat sebe samotné
„Poznej sám sebe.“= gnóthi seauton -> napsáno na delfské věštírně
- > cílem blaženost, klid duše bez výčitek => proto nežádal o milost, neuprchl => nezradil svou filosofii
Žádné komentáře:
Okomentovat