V prózách a básních vystupuje postava ženy jako něžná milenka, starostlivá matka, touha či představa, jako žena naprosto podrobená muži i jako silná osobnost, která dokáže ovlivňovat živost svůj i ostatních lidí…
- postava moudré babičky, krásné a tajemné Viktorky, okaté Báry (B. Němcová)
- ženské postavy, ztělesňující ideální hodnoty (K. Světlá)
- postavy pokorných venkovských žen, které se odhodlávají k ráznému činu (G. Preissová)
- Jarmila, na kterou vzpomíná Vilém vězněný ve věži (K. H. Mácha – Máj)
- věrná Dorotka, která čeká na svého Švandu (J. K. Tyl – Strakonický dudák)
- častý je portrét ženy či dívky, které vnutili ženicha (V. Hálek – Muzikantská Liduška, br. Mrštíkové – Maryša)
- láska schopná překonat i smrt se objevuje v Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena
- láska jako touha vstupuje do symbolistických veršů A. Sovy a O. Březiny
- Matka (K. Čapek – Matka)
- Markéta Lazarová (V. Vančura)
- řada autorů píšících o vztahu k matce zahájil J. Neruda (cyklus Matičce)
- další např. J. Seifert (sb. Maminka) nebo O. Březina (b. Moje matka)
- …..
Žádné komentáře:
Okomentovat